Zprávy památkové péče 2017, 77(3):254-259

Jan Tumpach a cesta k českému mozaikovému materiálu

Zuzana Křenková

Fakulta chemické technologie VŠCHT v Praze

Resumé: Vývoj mozaikového skla v českém prostředí proslulém kvalitními sklářskými produkty patřil k metám domácí prvorepublikové průmyslové výroby. Podporou a propagací myšlenky "české mosaiky" se zabýval královéhradecký Sklářský ústav od roku 1924. Pokusy o zavedení stabilní výroby mozaikového skla se však nesetkávaly s úspěchem. Volání pro české výrobě mozaikového skla bylo vyslyšeno až na počátku 30. let 20. století. Výzvy se chopil stavitel Jan Tumpach, jehož malá specializovaná huť fungující v Praze Záběhlicích byla schopna brzy vyrobit přesně štípatelný materiál v dostatečné škále barevných odstínů. Výrazný podíl na tomto výsledku mělo experimentování sklářského technologa Michala Ajvaze (1904-1994).
Slibně se rozvíjející podnik vsadil hned v počátcích na již osvědčené tvůrce, se kterými okamžitě spojil svou činnost. Již v roce 1931 Tumpachův ateliér převedl do mozaiky z "nového československého mosaikového materiálu" dvě zátiší Emila Filly, dílna zpracovávala ale i návrhy Antonína Procházky nebo Jana Zrzavého. Samostatnou kapitolou v Tumpachově činnosti byla spolupráce se Sklářskou školou v Železném Brodě, resp. s Oldřichem Žákem, který zde zavedl výuku muzivního umění.
Vlastní mozaikové sklo spolu s rozsáhlou reklamní kampaní a prezentací mozaik na světových výstavách přispěly k úspěchu podniku, který ve 30. letech 20. století prováděl řadu prestižních zakázek. Ve spolupráci s architektem Kamilem Roškotem byla realizována mozaika na klenbě hrobky českých králů v chrámu sv. Víta. V letech 1935 až 1939 Tumpachův podnik osazoval několik figurálních kompozic v Národním památníku na Vítkově. Byl to jednak mozaikový obraz Píseň míru podle návrhu Jakuba Obrovského a především výzdoba Síně Padlých navržená Maxem Švabinským. Od roku 1935 podnik pracoval i na mozaikách, které měly nahradit starší nástěnné malby Mikoláše Alše ve vestibulu Staroměstské radnice v Praze. Do průběhu posledních prací však zasáhla náhlá smrt Jana Tumpacha. Mozaikářská činnost podniku byla následně paralyzována bývalými zaměstnanci. Michal Ajvaz odešel z firmy i s dokumentací a recepturami výroby skla, umělecký vedoucí dílny Stanislav Ulman připravil ateliér o probíhající zakázku v interiéru Staroměstské radnice. Ztrátě důvěry se firma Tumpach bránila jen obtížně a původní renomé podnik již zpět nezískal. Prostory záběhlické provozovny podniku byly nakonec pronajaty k jinému využití a zásoby ceněného domácího mozaikářského skla převzali pracovníci mozaikářské huti Ústředí uměleckých řemesel. Definitivní tečku za činností podniku Jana Tumpacha tak udělal jeho pomyslný socialistický nástupce.

Klíčová slova: Jan Tumpach, Michal Ajvaz, mozaika, sklářství, Památník národního osvobození

Zveřejněno: 1. září 2017  Zobrazit citaci