Zprávy památkové péče 2016, 76(5):516-520

Historický vývoj, architekti a vrchní zahradníci libochovické zámecké zahrady v 19. století

Jaromír Tlustý

Historii zámecké zahrady Státního zámku v Libochovicích lze sledovat od roku 1685 až do současnosti. Nevýznamněji do podoby a rozsahu zahrady zasáhlo 19. století.
Prvním vrchním zahradníkem 19. století byl František Damaska (1759-1840). V roce 1808 připravil plány na přeměnu parku podle tehdy módních trendů. K jejich realizaci však nedošlo. V roce 1821 jej majitel zámku Josefem knížetem Dietrichsteinen (1767-1854) přeložil na jiné své panství.
Nově příchozí zahradník Čeněk Seigerschmidt (1783-1830) byl roku 1821 pověřen knížetem Dietrichsteinem přeměnou zámecké zahrady v anglický park a to podle projektu architekta Johanna Philipa Joendla (1782-1870). Stejný architekt předložil knížeti Dietrichsteinovi i několik plánů pro stavbu zámeckého skleníku. Kníže však nebyl spokojen. Architektovi vyčítal velký finanční rozpočet stavby. J. P. Joendl vypracoval plány znovu. Skleník navrhl menší. Podle těchto plánu byl skleník v roce 1833 postaven. Stalo se tak již za nového vrchního zahradníka Karla Bindera (1788-?). Skleník stavěl zednický mistr Josef Kruchina (1776-1844) s jehož dcerou se zahradník Č. Seigerschmidt roku 1853 oženil. Další ze zednické rodiny Kruchinů, zahradníkův švagr Tobiáš Kruchina (1812-1887) v roce 1853 opravil a roku 1857 postavil, podle vlastních plánů, zámecké skleníky. Při stavbě nových skleníků byly použity stavební prvky dovezené ze zrušené Salmovské zahrady v Praze. Ze stejné zahrady pocházely i rostliny použité v letech 1853 až 1858 k rozšíření zámecké zahrady. Rozsáhlé změny a rozšíření zahrady východním směrem navrhl a dozoroval zahradní ředitel Eduarda hraběte Clam-Gallase (1805-1891) Josef Blecha (1816-1895).
K rozšíření zámeckého parku severně od zámku došlo v roce 1864. Majitelka zámku Terezie hraběnka Herbersteinová (1822-1895) odkoupila pozemek města a vrchní zahradník Antonín Stelzich jej parkově upravil.
Další úpravy zámecké zahrady se uskutečnily v roce 1874. Vrchní zahradník Václav Josephu (1847-?) podle návrhu a pod dohledem architekta Quido Julia Joendla (1828-?) vytvořil nové cesty a průhledy.
Zahradník V. Josephu byl zdatným pěstitelem exotických rostlin. Důkazem byl jím vypěstovaný banánovník Musa ensete, který v roce 1881 vykvetl. Jednalo o čtvrtou kvetoucí rostlinu tohoto druhu v Evropě.
Banánovník byl pěstován v dodnes dochovaném skleníku, jehož nejstarší plány jsou z roku 1882. Tehdy bylo do již existujícího skleníku instalováno horkovzdušné topení od firmy L. H. Hauber z Mnichova. To však, krátce poté v roce 1890, nahradilo vodní topení.
Na sklonku 19. století rozšířil sbírky rostlin ve skleníku majitel libochovického zámku Jan Josef hraběte Herberstein (1854-1944). Jednalo se o rostliny, především palmy, přivážené z jeho cest po severní Africe a Asii v letech 1879 až 1929.
Starost o takto dovezené rostliny měl zahradník Martin Hrbek (1846-1917). Poslední vrchní zahradník 19. století, jehož největším počinem bylo založení nového parku západně od zámecké budovy a dvou květinových parterů ve východní části parku. Oboje vybudoval roku 1885 na přání manželky hraběte Jana Josefa Marie Anny (1876-1944).
Pilíři každé zahrady byly zahradníci. I když profesní postup každého z nich byl jiný, lze jej naznačit na jednom konkrétním osudu. Zahradník Jan Chmelař (1849-1933) byl úzce spjat se zahradou libochovického zámku třetí čtvrtiny 19. století. Mezi lety 1865 až 1868 se zde vyučil zahradníkem. Další dva roky pracoval jako zahradník zámku v Roudnici nad Labem. V roce 1870 se na několik měsíců do libochovické zámecké zahrady vrátil. Od roku 1871 vystřídal několik šlechtických zahrad (Praha - Košíře, Jezeří, Slané), aby se posledních dvanáct let svého života se staral o zahrady Ing. Gustava Bihla, ředitele tehdejší Mostecké uhelné společnosti AG v Mostě.

Klíčová slova: 19. století; architekt; zahradník; zámecká zahrada, skleník; exotické rostliny

Zveřejněno: 1. prosinec 2016  Zobrazit citaci