Zprávy památkové péče 2014, 74(1):3-11

Historie a současná obnova archeologického areálu s bazilikou sv. Vavřince v prostoru NKP Praha-Vyšehrad

Ivana Boháčová, Bořivoj Nechvátal

V roce 2011 přistoupila Královská kolegiátní kapitula sv. Petra a Pavla na Vyšehradě na podnět Archeologického ústavu AV ČR, Praha, v. v. i. k sanaci archeologického areálu s bazilikou sv. Vavřince, jehož je správcem. Areál byl zbudován v polovině 30. let po výzkumu vedeném komisí pro výzkum Vyšehradu nad relikty hlavní a jižní lodi baziliky v bezprostředním jižním sousedství čp. 14. Bazilika, založená patrně Vratislavem II., je situována v centrální části Vyšehradu, jihovýchodně od baziliky sv. Petra a Pavla. Projekt sanace byl vyvolán neutěšeným stavem areálu, pro jehož provoz nebyla dlouhodobě stanovena žádná pravidla.
Počátek zájmu o tento prostor souvisí s náhodným nálezem dlaždic (tzv. vyšehradského typu), k němuž došlo v roce 1884 při rekonstrukci zázemí kanovnické rezidence. Rozsáhlý archeologický výzkum baziliky sv. Vavřince byl součástí intenzívní výzkumné kampaně, která se rozvinula na Vyšehradě ve 20. letech 20. století pod vedením k tomu zřízené meziinstitucionální odborné komise. Vedle této komise a v součinnosti s ní se na zajišťování výzkumu a jeho finančního krytí podílel Památkový sbor hl. města Prahy. Ten hrál zásadní roli při dokumentaci odkrytých reliktů zdiv a zejména při snahách o jejich uchování a prezentaci veřejnosti. Z jeho iniciativy byl vybudován nad relikty hlavní a jižní lodi baziliky již v roce 1934 veřejně přístupný areál. Areál byl zpřístupněn po schodišti, po němž bylo možné sestoupit až přímo na upravenou podlahu, situovanou ca do úrovně původní podlahy, tj. do výše 80 cm pod úrovní koruny dochovaného obvodového zdiva. Byl koncipován jako průchozí. Z jižní strany nebyl uzavřen vůči okolnímu prostoru, cirkulaci vzduchu umožňoval otevřený vstup do východní části hlavní lodi ze severu.
Vlastní sanace areálu v roce 2011 zahrnovala analýzy a dokumentaci stavu areálu, revizní archeologický výzkum a následné zasypání základů obou staveb (hrubozrnným pískem) do úrovně báze nadzemního zdiva, v nezbytně nutné míře pak konzervaci a výjimečně restaurování raně středověkých zdiv. Starší stavba byla prezentována pouze náznakově vyznačením linií jejího půdorysu kameny zapuštěnými do písku. Součásti projektu byla i plošně omezená instalace repliky dlažby při apsidě jižní lodi.
Realizací projektu se podařilo prodloužit existenci archeologického areálu s pozůstatky baziliky sv. Vavřince a s relikty starší sakrální stavby. Význam tohoto areálu tkví především ve skutečnosti, že kromě toho, že jsou v něm dochovány pozůstatky jedněch z nejstarších sakrálních staveb na našem území, představuje sám o sobě vedle Pražského hradu jednu z prvých forem prezentace archeologického dědictví v tehdejším Československu s použitím ve své době nejmodernějších technologií. Podstatné části půdorysů obou sakrálních staveb zůstaly díky iniciátorům vzniku areálu dochovány pro současnost a výjimečné památky byly zpřístupněny nejen nejširší veřejnosti, ale také dalšímu výzkumu. Výzkum realizovaný v rámci sanace areálu v r. 2011 přinesl mimořádný a neočekávaný objev v podobě dalších úseků základů stavby, která je i podle výpovědi jen zčásti odkrytého půdorysu typologicky dosud na našem území bez analogií.

Klíčová slova: archeologie; torzální architektura; prezentace in situ; raný středověk; Praha

Zveřejněno: 1. březen 2014  Zobrazit citaci