Zprávy památkové péče 2013, 73(1):27-35

Vývoj institucí státní památkové péče z pohledu posledních deseti let existence sjednoceného NPÚ

Aleš Krejčů

Československá republika po druhé světové válce začala činit kroky potvrzující státní kontinuitu s první republikou. Mezi ně patřilo i obnovení funkce Památkových úřadů. Politický a společenský vývoj se však již od Košického vládního programu ubíral jiným směrem. To se pochopitelně muselo promítnout i v úloze státu na obor památkové péče. Článek stručně popisuje změny v oboru a jeho institucích spojených se vznikem nových struktur národních výborů počátkem padesátých let. Současně uvádí postupná opatření vlády a ministerstva školství a kultury před přijetím zákona č.22/1958 Sb. o kulturních památkách. Mezidobí mezi účinností tohoto zákona a nového zákona č.20/1987 Sb. popisuje článek podrobněji a kromě změn ve struktuře institucionálního zajištění je zmíněna i řada tehdy prováděných úkolů ovlivňujících obor památkové péče.
Přechodem zřizovatelské funkce ústředních a krajských institucí památkové k Ministerstvu kultury začala hlavní proměna vedoucí po dvanácti letech ke splynutí odborných organizací do Národního památkového ústavu, kterému je tento článek věnován při příležitosti 10 let trvání. Závěrečná pasáž proto obsahuje v některých případech i spojení činností instituce s jednotlivými osobami, které charakter a podobu Národního památkového ústavu ovlivnili.

Klíčová slova: památková péče; památkové instituce; Zákon č.22, 1958 Sb.; Zákon č.20, 1987 Sb.; Statut NPÚ

Zveřejněno: 1. březen 2013  Zobrazit citaci