Jak si přírodovědci přivlastnili materiál a s ním i památky

Zprávy památkové péče 2012, 72(6):541-543

Jak si přírodovědci přivlastnili materiál a s ním i památky

Petr Kuneš

Článek se zabývá možnými výklady pojmu materiál jakožto jednoho z ústředních pojmů památkové technologie a všímá si skryté vágnosti spojení jako materiál památky, autentický materiál nebo materiálová kompatibilita. Kriticky je diskutována zejména tendence redukovat historický materiál nebo hmotnou podstatu kulturního dědictví na objektivní strukturu hmoty a její měřitelné vlastnosti, jak to činí přírodovědné obory. Pozornost je věnována významu dalších, z hlediska historie původnějších způsobů percepce materiálu, které jsou založeny zejména na dlouhodobém lidském kontaktu s ním a na jeho řemeslném uchopení. Moderní, technický, inženýrský přístup k materiálu se soustředí na objektivizaci chemické a strukturní stavby materiálu, která se má stát východiskem pro péči o materiál spočívající zejména v zafixování takto rozpoznané struktury. Pro zachování kulturního dědictví podstatné atributy péče o materiál založené na jeho tradičním řemeslném zvládnutí a empirických znalostech v takovém přístupu nejsou obvykle relevantní a jsou opomíjeny, což vede k jejich postupnému vymizení. Péče o historický materiál má v sobě zahrnovat jak péči o hmotnou podstatu díla, tak i péči o technologie a dovednosti, kterými dílo původně vznikalo, péči o kulturu materiálu. Preference tradičních postupů, technik a materiálů tak není jen jakýmsi konzervativním, tradicionalistickým imperativem památkářů ani jediným objektivně správným způsobem záchrany hmotné podstaty památek, ale zejména pragmatickou snahou uchovat v jiných oblastech opouštěné a proto mizející znalosti založené v autentickém či přirozeném vztahu ke skutečnosti.