Zprávy památkové péče 2012, 72(6):409
Editorial
Vážení čtenáři, vážené čtenářky,
jsem ráda, že po dvou letech opět může vyjít monotematické číslo Zpráv památkové péče věnované opravám a restaurování na Pražském hradě. Dva roky jsou krátká doba, přesto i během ní se podařilo uskutečnit řadu akcí, které významně přispěly k uchování celého areálu pro další generace v hodnotné podobě, jež odpovídá našim technickým a ekonomickým možnostem. Z nedávno úspěšně dokončených prací na Pražském hradě jmenujme zejména restaurování kaple sv. Kříže na II. nádvoří, do níž se po náročné stavební renovaci vrátila stálá expozice Svatovítského pokladu, veřejnosti nepřístupná déle než dvacet let. Podařila se také rekonstrukce jižních zahrad do podoby, kterou jim ve dvacátých letech minulého století vtiskl Josip Plečnik.
Odbornou péči o Pražský hrad garantuje od roku 1918 Kancelář prezidenta republiky. Už tehdy byla péče o Pražský hrad v celorepublikovém měřítku pokládána za klíčovou, což se nezměnilo do dnešních dnů. Do dějin památkové péče na Pražském hradě zasáhli takoví odborníci jako byl Karel Fiala za první republiky, nebo Pavel Janák v poválečném období. Převládá mínění, že za komunistického režimu byl "nedostupný" Hrad spíše zanedbáván, ale přes veškeré excesy, podmíněné nejen arogancí moci, ale také dobovou metodikou památkové péče, byl Hrad udržován a jeho podstatné části přístupné návštěvníkům. Módní slogan o "otevírání zakletého zámku" vzniklý po roce 1989 je tak opodstatněný jen zčásti.
Zatímco v devadesátých letech 20. století obohatilo areál Pražského hradu několik novostaveb, na počátku 21. století začaly investice programově směřovat do restaurátorských akcí a stavebních renovací. S přesvědčením, že není třeba tolik stavět nově či dokonce že nové zásahy nemusí dopadnout zrovna šťastně, se architektonické intervence do vizuální podoby Hradu omezily jen na drobnější a výlučně praktickou potřebou vyvolané realizace (například úprava severního vstupu do Pražského hradu v roce 2007). Naproti tomu restaurátorských zásahů, stavebních rekonstrukcí a akcí údržby proběhlo množství. Jak minulé, tak současné monotematické číslo hlavního oborového časopisu může přiblížit jen některé z nich.
Památky neopravujeme pouze proto, aby byly opravené. Každá restaurátorská kampaň umožňuje lepší poznání naší minulosti. I když by tento poznávací faktor neměl převážit a neměl by se stát samoúčelným, je ideální, když se oba aspekty podaří spojit. Doufám, že právě to se alespoň v některých případech stalo. Nové číslo Zpráv památkové péče tak může představit studie o renesančních nástěnných malbách ve Svatováclavské kapli katedrály sv. Víta, založené na jejich podrobném průzkumu a restaurování. Další studie jsou věnovány Královskému letohrádku, jehož pozoruhodná architektura a cenná sochařská výzdoba se v posledních letech těší zvýšenému a zcela zaslouženému zájmu badatelů. Krom těchto proslulých památek jsou zohledněny i menší architektonické úpravy a restaurátorské zásahy v areálu Pražského hradu, jež se týkaly zejména nové cesty na Masarykovu vyhlídku v horním Jelením příkopu, nové stezky z horního Jeleního příkopu do ulice U Brusnice, rekonstrukce Plečnikových arkád a tzv. Kyklopského schodiště či opravy Plečnikovy lávky. Stranou pozornosti konečně nezůstaly ani interiérové úpravy zámku a hospodářské budovy v Lánech.
Pražský hrad bude jistě i do budoucna výzvou pro památkáře i restaurátory. Přejme si, aby podmínky pro jejich práci byly právě tak dobré, jako tomu bylo v posledních letech. Tedy aby jejich práci i nadále podmiňoval respekt k historické podobě Pražského hradu a snaha o její důstojnou prezentaci.
Zveřejněno: 1. prosinec 2012 Zobrazit citaci