Zprávy památkové péče 2012, 72(2):100-105
Ochrana archeologickch památek v Pražské památkové rezervaci
Čtyřicáté výročí od vyhlášení Pražské památkové rezervace (1971) představuje vhodnou příležitostí pro hodnocení situace v ochraně archeologických památek. Na počátku 70. let 20. století byla realizace terénního výzkumu na stavbách v centru města omezována na co nejmenší mez, dnes je provedení výzkumu je součástí povinností stavebníka vyplývající ze zákona. Pro ověřování podoby historického podzemí je v řadě případů praktikován předstihový zjišťovací výzkum, na jehož základě jsou definovány památkové podmínky pro realizaci vlastní stavby. Zkoumány jsou nejen tradiční pravěké či středověké pozůstatky, ale čím dál více je pozornost věnována i nálezům novověkým, nebo samotnému přírodnímu prostředí. S vědomím postupného úbytku archeologických památek v podzemí města je stále více prosazován způsob aktivnější ochrany nejzachovalejších míst. Predikce významných archeologických ploch je založená na detailním vyhodnocení získaných poznatků z výzkumů v daném prostoru a představuje jasný trend v současném přístupu pražských archeologů. Realizace archeologického výzkumu na všech plochách určených ke stavbě již nelze vnímat jako skutečnou "záchranu" pomyslného podzemního archívu informací. Své místo si v rámci novostaveb pomalu nalézají i znovu odhalené a prezentované pamětihodnosti (historické sklepy, základy a detaily staveb, studny aj.) Jejich uchování a případná prezentace je vhodný způsob jak propojit staré s novým, aniž bychom přerušili historickou kontinuitu ve vývoji místa.
Klíčová slova: Pražská památková rezervace, ochrana archeologických památek, Praha, archeologický výzkum
Zveřejněno: 1. červen 2012 Zobrazit citaci