Funkce a tvar: architektura televizních věží

Zprávy památkové péče 2011, 71(5):356-360

Funkce a tvar: architektura televizních věží

Lukáš Beran

Nominační dokumentace věže na Ještědu pro její zápis na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO si vyžádala typologické srovnání, které prokázalo, že coby televizní vysílač a horský hotel zároveň je jedinečným dílem. Mezi stavbami či projekty, které jí předcházely, lze nalézt analogie typologické anebo tvarové. Své předchůdce má v prvních stavbách určených pro televizní vysílání - věžích na Brockenu a Velkém Feldbergu (1936-1937, Walther Schmidt a Georg Werner). Druhá z nich byla v letech 1950-1951 obnovena, zvýšena a opatřena pláštěm z eternitu a plexiskla. Typ televizní věže v městské krajině stanovila stuttgarská stavba (1954-1956, Fritz Leonhardt a Erwin Heinle). Její základní inovací je však samotné osazení košem s vyhlídkovou kavárnou, tedy spojení technického a turistického využití, ukazující cestu k "pop-technology" (Reyner Banham) nebo "humanizaci techniky", diskutované později v Československu, a vůbec ke všem "tvůrčím syntézám" 60. let, jichž je věž na Ještědu vrcholným dílem. Vítězný soutěžní návrh Karla Hubáčka z února 1963 představil stavbu tvaru štíhlého jednodílného rotačního hyperboloidu. Architekt vysvětloval jeho užití záměrem sloučit oba provozy, vysílání i hotel, do jediné stavby, vzdorující větru. Aerodynamické vlastnosti tohoto tělesa využívaly už první železobetonové chladící věže (prototyp 1917, Frederik Karel Theodor van Iterson). Teprve v 50. letech proniká do architektury sakrální (Katedrála v Alžíru, 1956-196, Paul Herbé a Jean Le Couteur) a reprezentativní (Zákonodárné shromáždění v Čandigáru, 1956-1961, Le Corbusier). Ve stejné době se objevují také návrhy monumentů ve tvaru pseudosféry (soutěžní návrh katedrály v Liverpoolu, 1960, Clive Entwistle). Konečný tvar Ještědu byl do značné míry určen konstrukcí, na níž pracovali Zdeněk Zachař a Zdeněk Patrman, která sleduje celkovou siluetu hory, kterou dotváří.