Zprávy památkové péče 2011, 71(3):193-200
Vybrané aspekty aplikace organokřemičitých zpevňovačů na vápenné omítky
Strukturní zpevnění představuje jeden ze základních kroků konzervace historických vápenných omítek, který s sebou nese mnoho otevřených otázek, ať v rovině materiálově-technologické nebo památkově-metodické. Specifickou oblastí je problematika aplikace organokřemičitých esterů na vápenné omítky. Chování organokřemičitých látek v omítkách nebylo dosud dostatečně exaktně studováno a v praxi je spíše odvozováno z empirických poznatků nebo příbuzných výzkumů zpevňování křemičitých hornin. Použití organokřemičitanů jako konsolidantů vápenných omítek lze vzhledem ke strukturnímu a chemickému složení většiny historických vápenných malt považovat za druhotné. I přes tyto skutečnosti dnes organokřemičité konsolidanty představuji nejrozšířenější novodobé prostředky používané ke zpevňování historických omítek. Presentovaný článek se soustředí na vybrané chemické a strukturní aspekty konsolidace malt organokřemičitany a shrnuje základní poznatky o jejich interakci s hydroxidem vápenatým jakožto pojivem vápenných malt. Diskutován je zejména vliv obsahu nezkarbonatovaného hydroxidu vápenatého na vývoj mechanických vlastností malty po jejím ošetření organokřemičitany. Experimentálně byl potvrzen negativní vliv hydroxidu vápenatého na kvantitu a kvalitu vznikajícího křemičitého gelu zodpovědného za efekt zpevnění. Byla vyslovena a posléze potvrzena hypotéza, že produkty polykondenzace organokřemičitých esterů mohou v těchto podmínkách chemicky reagovat s přítomným hydroxidem vápenatým za vzniku hydraulických fází. Tyto a další nové poznatky mohou mít přímý praktický dopad a zároveň představují další potenciál pro pokračující výzkum zpevňování historických omítek.
Klíčová slova: vápenné omítky, zpevňování, organokřemičité estery, CSH fáze, vápenná voda, hydroxid vápenatý
Zveřejněno: 1. září 2011 Zobrazit citaci