RT Journal Article
SR Electronic
A1 Vicherková, Veronika
T1 Slunce místo uhlí. Počátky solární architektury v Československu
JF Zprávy památkové péče
YR 2019
VO 79
IS 2
SP 154
OP 159
DO 10.56112/zpp.2019.2.06
UL https://zpp.npu.cz/artkey/zpp-201902-0006.php
AB Postupující devastace životního prostředí vlivem průmyslu, těžby a produkce energie v tepelných elektrárnách přinesla v bývalém Československu, oproti západní Evropě poněkud opožděně, v 70. letech probuzení prvních ekologických hnutí. Spolu s tím se začaly zkoumat možnosti alternativních zdrojů energie, mj. tepelné energie slunečního záření. V polovině 70. let se u nás, stejně jako v zahraničí, začala vyvíjet a používat zařízení solárních tepelných kolektorů pro ohřev užitkové vody, zkoušely se ale také technologie pro solární vytápění objektů. Spolu s tím vznikly první návrhy "solární architektury", tedy staveb, jejichž forma vychází vstříc efektivnímu využití tepelné energie Slunce. V období před rokem 1989 se podařilo realizovat pouze některé projekty, jejichž výběr vývoj solární architektury v Československu dokresluje. Solární architektura, stejně jako solární energetika zůstaly ovšem v rukách nemnoha nadšenců, ačkoliv úspory energie i využití sluneční energie byly předepsány plánem státního hospodářství pro sedmou pětiletku (1981-1985).Navrhováním staveb pro extrémní prostředí se dlouhodobě zabýval severočeský Stavoprojekt Liberec (Sial), Ateliér 2 pod vedením Karla Hubáčka. Bylo přirozené, že snaha o autonomní objekty přinesla zájem i o energetickou nezávislost, a tedy i zájem o sluneční energetiku. Seznámení s koncepcí dánského nul-energi-huis inspirovalo Jiřího Suchomela k úpravě rozpracovaného projektu kulturního domu pro Českou Lípu, a tato stavba se stala jednou z prvních takových realizací u nás, i když první projekty pocházely už z počátku 70. let.Využitím slunečního záření pro ohřev vody i klimatizací prostředí plaveckých bazénů se od počátku 80. let zabývali architekti Lukáš Liesler a Eduard Schleger, zaměstnaní ve Sportprojektu. V rámci jednotného stavebního typu vypracovali rozpoznatelný architektonický styl a rukopis, založený na rozvíjení "solárního tvarosloví".Myšlenka solárního vytápění byla samozřejmě nejvíc přitažlivá ve spojení s obytnými domy. Přes řadu projektů dokonce celých obytných okrsků, s koncepcí speciálního solárního urbanismu, jež se objevila nezávisle hned u několika autorů (byli to např. Michal Flašar v rámci VÚVA, Jiří Suchomel z libereckého Stavoprojektu, Jan a Irena Velkovi, působící "na volné noze"), realizace se dočkaly pouze ojedinělé stavby soukromých stavebníků, jako např. originální vlastní dům architekta Hrazdiry v Ostratě u Zlína. Dokladem neomezených možností využití solární energetiky a architektonického tvarosloví je modlitebna Husova sboru v Benešově od architekta Petra Kováře, která poukazuje i na to, že uplatnění alternativních zdrojů energie záleželo jen na vůli a zájmu investora, neboť technologie zůstávaly stále spíše ve sféře kutilství a nadšenectví.Závěr článku nastiňuje možné perspektivy alternativních energetických systémů ve vztahu k památkové péči.