Zprávy památkové péče

Podrobnosti článku

BOHÁČOVÁ Ivana
Archeologie v Praze v kontextu vzniku Československé republiky


Zprávy památkové péče 2019/78, číslo: 3, str: 279–291
Rubrika: Materiálie, studie
URL pro citaci: http://zpp.npu.cz/clanek-7587

Úroveň péče o památky obecně i je vždy závislá na aktuální společenské potřebě a naléhavosti jejich akceptování jako součásti vlastní minulosti. Totéž platí i pro vlastní studium pramenů a volbu jeho témat. Z hlediska koncepce a organizace péče o archeologické prameny v městském organizmu představuje významnou kapitolu aktivita vyvíjená Památkovým sborem hl. m. Prahy za spolupráce s oborovými institucemi po vzniku Československa v meziválečném období. Pražská archeologie toho období zatím stála zcela na okraji odborného zájmu, ačkoliv na její koncepci v mnohém současná archeologie navazuje a která může být i dnes v některých ohledech zdrojem inspirace. Nic na tom nemění skutečnost, že rámec, v němž se péče o archeologické prameny pohybovala, zahrnoval z kapacitních a finančních důvodů především nejvýznamnější kulturně historické objekty a pozornost se upírala zvláště k památkám sakrálním. Koncepce systémově pojaté ochrany památek, včetně těch archeologických, byla postavena na meziinstitucionální a mezioborové spolupráci, zahrnovala oblast preventivního působení, evidence, dokumentace a její archivace, předstihového výzkumu v případě ohrožených objektů či lokalit, komisionálního posuzování záměrů i realizovaných akcí, průběžné zpřístupňování výsledků, péči o dochovaný fond i prezentaci památek široké veřejnosti. Památkový sbor byl poradním sborem ustaveným na podnět Ministerstva školství a národní osvěty z institucionálně delegovaných zástupců odborníků, městské samosprávy, ale i společensky aktivní veřejnosti. Jeho činnost byla financována Magistrátem hlavního města Prahy (reorganizace 1920), státními dotacemi a podporována i z dalších zdrojů. Preventivní působení Památkového sboru bylo umožněno bezprostřední vazbou na stavební odbor Magistrátu, jeho zástupci se účastnili i jednání týkající se celkové koncepce budování města. Evidenci realizovaných výzkumů měl zajišťovat Státní archeologický ústav, dokumentace (měřičská, fotografická) realizovaných výzkumů i exitujících památek byla zajišťována příslušnými profesionály, vesměs najímanými Památkovým sborem, vlastní terénní výzkum zajišťovali převážně vzhledem k fatálnímu nedostatku profesionálních archeologů studenti nebo čerství absolventi oboru, případně jednotlivci z jiných profesí s praktickými zkušenostmi v oblasti dokumentace a výzkumu památek. Výzkum se soustředil především na historické jádro města, zasažené stavební aktivitou po vzniku republiky, výjimečně i na významné středověké lokality mimo Prahu (Nový hrad u Kunratic, Ostrov u Davle). Vize tehdejších aktérů, pro jejichž naplnění se dařilo postupně v průběhu 20. a první pol. 30. let vytvářet poměrně příznivé podmínky, se však již nepodařilo v podmínkách nastupující hospodářské krize a dalšího politického vývoje trvale v systému výzkumu a ochrany archeologických památek zakotvit. Mnohá z nastolených řešení předstihla svou dobu a o řadu desetiletí později stala běžnou součástí současné archeologické praxe.

Klíčová slova: archaeology of town, heritage, history, Prague, 20th century


Návrat zpět