Zprávy památkové péče

Podrobnosti článku

CENKOVÁ Pavla
V nové čtvrti. Stavby architekta Karla Láníka v Brně-Králově Poli ve 20. letech 20. století


Zprávy památkové péče 2019/78, číslo: 3, str: 245–260
Rubrika: Materiálie, studie
URL pro citaci: http://zpp.npu.cz/clanek-7584

Architektu Karlu Láníkovi, opomíjené osobnosti brněnské meziválečné architektury, se autorka věnovala již v biografické studii z roku 2016. Ukazuje se, že tvorba méně známých architektů, působících v dynamickém stavebním provozu Brna dvacátých let, má širší rozsah, než se doposud předpokládalo. Také v případě Karla Láníka byly objeveny nové skutečnosti, zejména v souvislosti s architektovou spoluprací s Obecně prospěšným stavebním a bytovým družstvem pro Královo Pole a okolí, pro něž navrhl četné rodinné i bytové domy. Nynější článek, úzce tematicky vymezený dílem Karla Láníka v brněnské čtvrti Královo Pole ve 20. letech 20. století, má povahu mikrosondy, umožňující detailnější analýzu jednotlivých staveb i historických a sociálních okolností jejich vzniku. Rozšiřuje poznání architektova díla, a na příkladu jeho spolupráce s královopolským družstvem mapuje činnost četných bytových družstev, působících v této době.
Obecně prospěšné stavební a bytové družstvo pro Královo Pole a okolí bylo založeno na základě spolkového zákona 25. května 1919 za účelem zajištění dostupného bydlení pro skupinu svých členů. Karel Láník začal s královopolským družstvem spolupracovat hned od jeho počátků a stal se v podstatě jeho „dvorním“ architektem. Stavební aktivita družstva kolísala v přímé závislosti na dostupnosti přidělení státní stavební podpory: kulminovala mezi lety 1922–1923, kdy byly zákonné podmínky nejvíce příznivé, a ačkoli ve druhé polovině 20. let došlo k určitému útlumu, nepřestaly ani v této době vznikat další novostavby.
Článek přestavuje skupinu Láníkových bytových domů, postavených pro královopolské stavební a bytové družstvo, z nichž většina byla soustředěna v prostoru Slovanského náměstí a jeho okolí, tedy středu nově budovaného reprezentativního centra Králova Pole. Jmenovitě se jedná o tyto stavby: blok pěti činžovních domů Purkyňova 1925/71 až 1929/79 (1920–1921), nárožní dům Husitská 1283/14 ‒ Bulharská 2 (1922–1923), dům zaměstnanců státních pošt Kartouzská 225/6 (1922–1923), nárožní dům Skácelova 1356/4 – Ruská 2 a sousední dům Ruská 1335/4 (1923–1924), nájemní dům Královopolská 2713/149 (1927–1928) a nárožní dům Skácelova 1645/30 a 32 – Mečířova 1a (1927–1928). Dále přináší informace o několika Láníkových nájemních domech v Králově Poli, jejichž investorem bylo město Brno: obecní bytový dům Skácelova 1253/2a ‒ Těšínská 2483/1 (1922–1923) a trojice obecních nájemních domů Bulharská 1325/53, Bulharská 1323/59 a Bulharská 1324/61 (1923–1924), sloužících k ubytování dělníků nedaleké královopolské městské cihelny.
Zřejmě nejambicióznějším projektem královopolského družstva bylo vybudování tzv. nové vilové čtvrti, situované mezi dnešními ulicemi Dobrovského, Charvátskou, Vodovou, a Vackovou. Jednalo se o jednotně koncipovanou kolonii 39 rodinných domů, zosobňujících dobový ideál moderního rodinného bydlení. Výstavba byla rozdělena do dvou stavebních fází: mezi lety 1922 a 1923 bylo postaveno prvních 20 domů, mezi lety 1923 a 1924 zbývajících 19. Kolonie byla sestavena z několika typových rodinných domů, jejichž různorodé dispoziční i formální řešení vycházelo vstříc odlišným požadavkům a finančním možnostem čekatelů. Při výstavbě bylo využito v této době oblíbeného typu dvojdomu, kdy byly dva jednotně koncipované domy postaveny jako polořadové vedle sebe, a obsahovaly totožně řešené, pouze zrcadlově obrácené bytové jednotky.
novostavby, jejichž investorem bylo Obecně prospěšné stavební a bytové družstvo pro Královo Pole a okolí, či v menší míře město Brno (respektive místní výbor v Králově Poli), vznikaly především za účelem zmírnění poválečné bytové krize a k zajištění dostupného bydlení pro členy družstva či obyvatele čtvrti. Takové stavby musely být především funkční a nepříliš nákladné a musely rovněž vyhovět omezením zákona o stavebním ruchu podmiňujících přidělení státní stavební podpory, jejíž získání bylo pro tento typ výstavby klíčové. Přes určitou utilitárnost si dokázaly udržet vysokou úroveň stavební kultury a skloubit jednoduchost a funkčnost s požadavkem určité míry reprezentativnosti.
Formální styl architektury Karla Láníka konvenoval oblasti „každodennosti“ běžné obytné výstavby prudce se rozrůstajících předměstí. Lze ji považovat za příklad tradicionální meziválečné architektury, vzdálené modernistické avantgardě, a přesto zohledňující a využívající aktuální ideové i formální tendence. Výchozím inspiračním zdrojem Láníkovy architektonické tvorby byla bezesporu eklektická architektura jeho učitele Karla Huga Kepky působivě transformující formy pozdního historismu a secese. Postupně Karel Láník nalezl svůj vlastní svébytný styl, v němž řada detailů, zejména dekorativních prvků fasád, vychází z impulsů geometrické moderny či dekorativních fasád českého architektonického kubismu, přitom však zároveň neopouští některé principy historizující tradice. V Láníkových stavbách se tak snoubí rezidua pozdně historizujících obytných staveb s aktuálními formálními tendencemi a stavebně-technologickými postupy, což vytváří svébytné napětí dané vrstvením tradicionalistických a modernistických prvků v originální syntéze nesporných estetických kvalit. Zároveň je pro architektovu tvorbu příznačné opakování oblíbených forem a tvůrčí experimentování s různými možnostmi jejich variací.
Fasády průčelí Láníkových činžovních domů v Králově Poli jsou na první pohled nenápadné, a přesto sofistikovaně prokomponované struktury, v nichž každý prvek má své přesné místo v harmonickém souzvuku celku, a které upoutají vyzrálým smyslem pro vyváženost a uměřenost. Vysokou působivost mají také Láníkovy rodinné domy v „nové vilové čtvrti“, jež se svou nadčasovou elegancí a noblesou a synergickým působením architektonických tvarů řadí k nejkvalitnějším příkladům urbánní tvorby v dvacátých letech 20. století v Brně. Obecně je třeba vyzdvihnout nadčasovou hodnotu díla Karla Láníka z hlediska urbanismu; můžeme sledovat trvalou a úspěšnou snahu architekta o citlivé začlenění novostaveb do jejich bezprostředního okolí tak, aby každá z jeho staveb dávala originální smysl v kontextu konkrétního místa a jeho historie.


Klíčová slova: Karel Láník, architekt, Brno, Královo Pole, 20. léta 20. století, meziválečná architektura


Návrat zpět