Zprávy památkové péče

Podrobnosti článku

ARIJČUK Petr
Bůh Otec s anděly v Tismicích – nově zjištěná zakázka Josefa Ignaze Mildorfera


Zprávy památkové péče 2019/78, číslo: 3, str: 235–244
Rubrika: Materiálie, studie
URL pro citaci: http://zpp.npu.cz/clanek-7583

Bazilika Nanebevzetí Panny Marie v Tismicích nálěží k cenným dokladům románského stavitelství na území Čech. Především v tomto ohledu je tato stavba také prezentována odbornou literaturou. Naopak jen zcela marginálně byla až dosud reflektována barokní nástropní a nástěnná výmalba v interiéru tohoto kostela, datovaná do poloviny padesátých let 18. století. Za jejího autora byl obvykle označován jako malíř prakticky neznámý místní kaplan Jan Svoboda. Barokní malba pokrývala celou plochu konchy presbytáře i mělké výklenky v čelních stěnách obou postranních lodí, další malby se nacházely v jednotlivých klenebních polích hlavní lodi a nad hudebním kůrem.
Zásadním způsobem ovlivnil podobu této barokní výmalby mladší obnovovací zásah z druhé poloviny 19. století. Restaurování, uskutečněné během let 2016 a 2017, přineslo zajímavou vizuální proměnu. Nové zhodnocení si vyžádala zejména ta část malby, která byla restaurována v presbytáři kostela. Zde se pod onou mladší celkovou přemalbou, zachovávající takřka plně původní barokní kompozici s ústřední postavou Boha Otce doprovázeného shlukem andělů, podařilo revitalizovat neobyčejně kvalitní barokní malbu. Její obnovou zviditelněné kvality prakticky vyloučily jako jejího autora dosud uváděného Jana Svobodu.
Průzkum dobových pramenných materiálů upřesnil vznik výmalby v presbytáři kostela v roce 1755. Stalo se tak v souvislosti s nově tehdy pořizovaným hlavním oltářem. Jeho objednavatelkou byla Marie Terezie Anna Felicitas vévodkyně Savojská, hraběnka z Carignana, rozená kněžna z Liechtensteina (1694–1772), jíž Tismice jako součást jejího panství ve středních Čechách náležely. Malba na stěně presbytáře nahradila tradiční oltářní obraz a nad novou mramorovou oltářní menzou významově doplnila svatostánek, který nesl středověkou milostnou sochu Madony. Právě vévodkyně Savojská byla tou osobou, která stála za oslovením konkrétního malíře. V zachovaných a dosud prostudovaných pramenných materiálech se jeho jméno sice neobjevuje, vévodkyní psané reskripty ovšem opakovaně hovoří o malíři, kterého do Tismic vyšle z Vídně.
Za tohoto malíře lze označit ve Vídni usazeného a působícího Josefa Ignaze Mildorfera (1719–1775), výraznou osobnost spojenou s malířským děním v rakouských zemích, v Uhrách i na Moravě. Mildorfer se ve službách Marie Terezie Savojské objevoval opakovaně již od konce čtyřicátých let 18. století a pro vévodkyni pracoval až do konce jejího života. Nejčasnější práce v jejich službách vytvořil pro proslulou Savojskou rytířskou akademii ve Vídni, později pracoval i na výzdobách pro vídeňský ústav šlechtičen při vídeňském klášteře uršulinek na Johanngasse. Jedinou dochovanou zakázkou, kterou Mildorfer pro vévodkyni vytvořil, je však nyní pouze výmalba v Tismicích. Ostatní práce, včetně obou uvedných ve Vídni, vzaly za své v 19. století nebo jsou dnes skryty – tak jako tomu bylo po dlouhý čas i v Tismicích – pod mladšími obnovovacími zásahy.


Klíčová slova: Tismice, Marie Terezie Savojská, Josef Ignaz Mildorfer, panství Černý Kostelec, vídeňská Akademie, rakouské malířství 18. století, Vídeň a Čechy


Návrat zpět