Zprávy památkové péče

Podrobnosti článku

FIORE, Camilla S.
Barokní krajina v Římě a jeho okolí v 17. století. Přírodní a architektonické místo: případ Mentorella


Zprávy památkové péče 2017/77, číslo: 1-2, str: 67–73
Rubrika: In Medias Res
URL pro citaci: http://zpp.npu.cz/clanek-7297

Příspěvek charakterizuje podíl sochařských děl na charakteru venkovské krajiny ve Slezsku, konkrétně v západní části Rakouského Slezska v době baroka. I když zde nechyběla šlechtická vrchnostenská sídla, často s barokními zahradami, u nichž můžeme předpokládat podíl sochařské výzdoby, do dnešní doby se z tohoto sochařského fondu téměř nic nedochovalo. Výjimkou je soubor mytologických a alegorických soch (pocházející ze zahrady zámku v Branticích, nyní ve sbírkách Slezského zemského muzea) výjimečné sochařské kvality, realizovaný neznámým sochařem z okruhu drážďanského Balthasara Permosera, jenž snad byl určen pro zahradu proponovaného knížecího sídla Lichtenštejnů, opavských a krnovských knížat, k jehož realizaci však nedošlo. Kvalitními sochařskými díly oplýval i rozlehlý krajinný park anglo-čínského typu, rozkládající se kolem rodového zámku Alberta Josefa z Hodic a Volframic ve Slezských Rudolticích, z nichž se sice nic nedochovalo, jsme alespoň rámcově informováni o jejich charakteru. Jelikož je tedy slezská venkovská krajina ve srovnání s jinými regiony spíše chudá na z dálky působivá sochařská díla, zasazená do volné krajiny, sestává po stránce sochařských realizací spíše z jednotlivých děl různorodé kvality, ať už mariánských soch či soch světců, které se během pokročilého 18. století staly součástí krajinné identity. K charakteristickému rázu krajiny v širším slova smyslu přispělo i sochařské vybavení místních chrámů a kaplí, které většinou vzniklo v 18. století, často až v 70. a 80. letech. Na konkrétních příkladech jsou ukázány jednotlivé typy sochařských úloh, před něž byli sochaři církevními či světskými investory stavěni, a to od vztyčování světeckých soch na návsích či před místními kostely a kaplemi až po sochařské vybavení tamních chrámů a stavbu mariánských či svatotrojičních sloupů na náměstích slezských městeček. I když tato část Rakouského Slezska nepostrádala několik schopných a dostatečně kvalitních místních sochařů, vzhledem ke slabosti domácí sochařské tradice byli často povoláváni sochaři z okolních oblastí, především z přilehlé Moravy a slezských území, která od 40. let 18. století již patřila k pruskému státu. K domácím sochařům, kteří byli schopni zhostit se rozsáhlých sochařských zakázek, patřili především Johann Georg Lehner z Opavy, Sebald Kappler z Bruntálu, Christian Keller ze Skorošic a Johann Nitsche z Opavy, s jejichž pracemi se na slezském venkově můžeme setkat nejčastěji. Práce sochařů z Moravy nebo z tehdy již pruského Slezska (Ondřej Schweigl, Leopold Wilhelm Jaschke, Johann Nepomuk Hartmann) pak můžeme potkat při putování krajinou např. v lokalitách blízkých prusko-rakouské hranici (Opavice, Javorník).

Klíčová slova: barokní architektura – Podkrušnohoří – Oktavián Broggio – Jan Pavel Loschy – Jan Kryštof Kosch


Návrat zpět