Zprávy památkové péče

Podrobnosti článku

KRÁTKÝ, Jiří
K životu a dílu opavského varhanáře Karla Kuttlera (1797–1876)


Zprávy památkové péče 2016/76, číslo: Příloha, str: 26–36
Rubrika: In Medias Res
URL pro citaci: http://zpp.npu.cz/clanek-7277

Karl Kuttler (1797–1576) se označoval za varhanáře a výrobce hudebních nástrojů, žádný nástroj nevarhanního typu však od něj objeven nebyl. Byť se dá předpokládat, že řada jeho oprav a staveb varhan bude v budoucnosti ještě objevena v souvislosti s pokračujícím archivním a terénním výzkumem, již teď je známa celá řada jeho realizací. Jeho akční rádius zahrnoval oblast českého Slezska, severní a střední Moravy, Těšínsko a území Pruska. V relativně původním stavu se nachází jeho největší dochovaný nástroj v evangelickém kostele v Biale, který má 27 rejstříků z toho 2 jazykové. Příbuzným nástrojem v Biale jsou jeho dvoumanuálové varhany v Miedzyrzecy. Na polské straně se nacházejí i nástroje v Zabrezgu, v Urbanowicích, Laziskách – u nich je však stupeň zachování originálních dílů samotného varhanního stroje velmi malý a varhany byly poměrně nepietně rekonstruovány, přičemž nástroj v Urbanowicích je Kuttlerovi pouze připsán.
Na české straně se jeho největší varhany ve farních kostelech v Opavě a ve Šternberku bohužel nedochovaly, tudíž se jeho největší nástroj nachází ve Zvoli. I přes některé dodatečné úpravy ve 20. století jsou to poměrně dobře zachované dvoumanuálové varhany. Na patřičné restaurování čeká instrument ve Studénce-Butovicích. Naopak řádně jsou zrestaurovány jeho jednomanuálové varhany v Děrném. U varhan v Lukavci je Kuttlerovo autorství pouze pravděpodobné. V Července u Litovle a Hnojic u Šternberku se nacházejí Kuttlerovy varhanní skříně s částečně dochovaným píšťalovým fondem.
Varhanní skříně Karla vyrůstaly z pozdního klasicismu, posléze byly obohaceny o historizující prvky. Hrací stoly jsou u dvoumanuálových varhan koncipovány jako volně stojící s pohledem na oltář. Dochované klaviatury jsou již většinou klasické barevnosti, dolní klávesy obložené hovězí kostí, horní s ebenovým nákližkem na mořeném dřevu – pravděpodobně hrušce. Mechanická traktura chodí povětšinou lehce, zásuvkové vzdušnice jsou vždy truhlářsky kvalitně zhotoveny, posléze počíná u oprav a novostaveb houfně používat průchodky z mosazi či pakfongu namísto klasických pulpet. Materiál kovových a dřevěných píšťal je solidní, což dosvědčuje druhotné použití píšťalového fondu do novějších nástrojů. Rejstříkové dispozice a intonace vycházejí z klasicistního přístupu – zvuk je poměrně decentní, nenásilný a barvitý.
Éra klasicismu se plně projevuje v dispozicích druhých manuálů, kdy páteř positivu tvoří flétnové hlasy doplněné Principalem 4´. V hlavním stroji setrvával na vystavěné principálové pyramidě, která byla často obohacena o Portunal 8´, otevřenou Flétnu 4´ a smykavé hlasy. Jazyky postavil v Biale, nejspíše v Hlučíně a ve Šternberku. V otázce menzurace se jeví tvorba Kuttlerů taktéž poměrně zajímavá – do diskantu se píšťaly u některých rejstříků zužují, smyky jsou vždy poměrně úzké, u principálových hlasů se často menzurační průběh mění jen málo.
Ve smlouvách se objevují některé opakující se formulace: varhanář nemůže dílo vykonat za cenu menší nežli uvedenou (podobně to psal i jeho otec), ale že slibuje svědomitou a trvanlivou práci a po jejím skončení se podrobuje úsudku věci znalého varhaníka, u některých nabídek ručí za dílo svým domem, téměř vždy požaduje odvoz z Opavy a zpět.
Celkově se dá označit Karl Kuttler za jednoho z posledních varhanářů tvořících na Moravě, který vycházel z klasické pozdně barokní řemeslné tradice, ve zvuku a skříních však již plně patřil k éře klasicismu resp. počínajícího historismu. Jeho řemeslo je možno považovat za příkladné. I když stojí ve stínu dvou známějších varhanářů severní Moravy a Slezska – Franze Riegera z Krnova a Johanna Neussera z Nového Jičína, jeví se nakonec jako varhanář, kterému bylo dopřáno vytvořit větší díla, nežli dvěma zmíněným konkurentům a jeho dvoumanuálových nástrojů se dochovalo taktéž větší množství. V každém případě pokračování rodinné varhanářské tradice v rodině Kuttlerově bylo velmi slabé a Ernst se významněji nezapsal ani do lokálního varhanářství. Bylo by žádoucí, kdyby tato studie nejen upozornila na život a dílo Karla Kuttlera, ale podnítila řádné restaurování jeho solidně postavených a zvukově svébytných nástrojů.


Klíčová slova: varhany – hudební nástrojařství – řemeslo – Slezsko – Opava


Návrat zpět