Zprávy památkové péče

Podrobnosti článku

BEČKOVÁ, Kateřina
Editorial


Zprávy památkové péče 2013/73, číslo: 5, str: 377
Rubrika: Editorial
URL pro citaci: http://zpp.npu.cz/clanek-6904

Je to zdánlivě banální věta, řeklo by se fráze, ale její pochopení, poctivé naplňování či naopak ignorování je doslova osudové pro památkový fond České republiky: „Základní podmínky musí vycházet ze současného stavu poznání kulturně historických hodnot, které je nezbytné zachovat,“ praví platný památkový zákon. Základními podmínkami jsou přitom myšlena ona kritéria, za nichž může být realizován stavební záměr dotýkající se objektu pod některou formou památkové ochrany, nebo dokonce objektu dosud památkově nechráněného.
Co to však je ten „současný stav poznání“, z něhož se musí vycházet? Něco neuchopitelného, co lze nahradit slovní vatou o úctyhodném počtu znaků? Nikoliv. Stejně jako nechceme po lékařích, aby nás léčili zastaralou metodou z doby před třiceti lety, když víme, že se medicína v daném oboru za tu dobu převratně zdokonalila, nesmí pracovník orgánu památkové péče při posuzování přijatelnosti památkového zásahu vycházet jen z poznatků, které nabyl kdysi dávno v době svého studia. Nejde však jen o to, že by snad tehdy byla všeobecnému povědomí neznáma nějaká důležitá skutečnost, která byla později odhalena, ale o to, že kulturní hodnoty jsou v neustálém vývoji. Nejsou jednou provždy dané jako Archimedův zákon či jiné poznatky přírodních a exaktních věd. Čím starší a generacemi prověřenější stavba či movitá věc, tím je výkyv na hodnotící stupnici menší, čím je však předmět posuzování mladší nebo charakterem netradičnější, tím je širší spektrum hodnotících soudů od nadšení, přes lhostejnost až k odsudku. V takovém okamžiku musí být vodítkem právě „současný stav poznání“. S nadsázkou řečeno je každé včerejší poznání zastaralé, pokud existuje poznání novější, dnešní.
Každý, kdo se pohybuje v oblasti památek a jejich hodnocení nejméně desítku let, jistě zaznamenal, jaký názorový kvas představuje hodnocení staveb 19. a 20. století. Když se estetický soud kvalifikovaného znalce prorocky zastane stavby dosud opomíjené a lhostejně přehlížené, když dokáže její kvality přesvědčivě vysvětlit, popsat a nalezne stoupence svého názoru mezi studenty a mladými odborníky, mohou společným úsilím v krátkém čase změnit vnímání a hodnocení celé dílčí vrstvy historické architektury. To je přirozený vývoj. Časový odstup a jeho interval je přitom pro hodnotitele zásadní. Většina lidí má sklon nejméně si vážit staveb, které viděla vznikat, a tím hůře, pokud jejich estetice neporozuměla. To je sice také přirozené, ale v odborném hodnocení nesmí podobně subjektivní a laický pocit z pohodlnosti přebít zákonný požadavek „vycházet ze současného stavu poznání“.
Ve vědeckovýzkumné činnosti Národního památkového ústavu, příslušných ústavů akademie věd i kateder vysokých škol se „současný stav poznání“ totiž neustále posouvá a mění, již dříve hodnocené se prověřuje a dosud nehodnocené hodnotí. Časopis Zprávy památkové péče si dlouhodobě klade za cíl publikovat výsledky výzkumné činnosti v oboru památkové péče a ochrany památek. Jsou to jak dílčí témata, například v tomto čísle časopisu, tak tematické bloky věnované nejžhavějším výzkumným okruhům, mezi které patří v posledních letech zejména problematika průmyslového dědictví a hodnocení moderní architektury.
Vycházet při hodnocení ze „současného stavu poznání“ je pro orgány státní památkové péče všech typů a stupňů nejen zákonná povinnost, nejen dobrá vůle, ale především základní požadavek profesní etiky.



Návrat zpět