Zprávy památkové péče

Podrobnosti článku

HORÁČEK Martin
Nové muzeum Akropole v Athénách a adaptivní design jako recept na novostavby v historickém prostředí


Zprávy památkové péče 2011/71, číslo: 3, str: 174–179
Rubrika: In Medias Res
URL pro citaci: http://zpp.npu.cz/clanek-6547

Příspěvek na příkladu Nového muzea Akropole ukazuje na sporné aspekty polemiky o novostavbách v tzv. historickém prostředí a pokouší se pojmenovat přijatelné řešení. Lze zeměkouli rozparcelovat na více a méně historické zóny? Převažovalo hledisko zdůrazňující dokumentární hodnotu „historických“ zón, dokud nevyšlo najevo, že zůstaly místem koncentrace většiny uměleckých hodnot. Nejde o to, aby zde budovy vypadaly staře, nýbrž o to, aby sem nebyly vneseny disonantní estetické prvky. Kompromis mezi souběžným požadavkem kontextuality a kontrastu novotvarů se hledal pomocí Benátské charty, nepříliš úspěšně, nicméně vágnost pravidel řadě aktérů vyhovuje. Přehlížejí přitom silnou tradici výzkumů, ukazujících, v čem jsou tkáně tradičních měst funkčně perspektivní a jak k nim nenásilně připojovat nové části (C. Sitte, W. Hegemann, P. Schultze-Naumburg, G. Giovannoni, C. Alexander, A. Duany).
Klíčová otázka je, proč by vůbec novostavby měly ladit s tzv. historickým prostředím? Pomůže inspirace u ochránců přírody: ti chrání především jevy vykazující vysoký stupeň organizované komplexity (druhy, ekosystémy). Jejich hodnota je kvantifikovatelná, humanismu navíc konvenuje přímá úměra s etickým faktorem: členové na sobě závisejí a udržují se v rovnováze. Podobná pravidla platí u lidských výrobků, zdraví, ve vědě nebo při společenské kooperaci. Tradiční město je organizovaným komplexem, složitějším, kreativnějším, variabilnějším a přitažlivějším než jiná umělá prostředí. Proto by se do něj mělo vstupovat šetrně: jako v ostatních systémech se doporučuje adaptivní design. Úkol nově řeší tradicionalističtí i avantgardní projektanti (N. Salingaros: algoritmický udržitelný design, P. Schumacher: parametrický design). Jelikož jde o debatu nikoli o antikvovaných fenoménech, nýbrž o optimálním prostředí pro život, zdůrazňuje se, že pro ni mají srovnatelný význam s poznatky historiků umění poznatky ekologů, environmentálních psychologů, lékařů, informatiků a systémových teoretiků. Památkáři by jim proto měli naslouchat pozorněji než doposud.


Klíčová slova: památková péče, architektura, adaptivní design, Nové museum Akropole, tvorba a ochrana životního prostředí


Návrat zpět