Zprávy památkové péče

Podrobnosti článku

ŠVÁCHA, Rostislav
Typy venkovských kostelů v 17. století


Zprávy památkové péče 2017/77, číslo: 1-2, str: 87–98
Rubrika: In Medias Res
URL pro citaci: http://zpp.npu.cz/clanek-7299

Stať se věnuje rozdílům mezi městskou a venkovskou sakrální architekturou v Čechách a na Moravě v době mezi koncem Třicetileté války a devadesátými lety 17. století. Vychází přitom z jednoduchého předpokladu, že autoři kostelů ve městech, na významných poutních místech nebo ve velkých klášterech řešili úlohy jiné povahy než autoři kostelů pro vesnice a venkovská městečka. Kostely na venkově používaly méně početné obce křesťanů než kostely ve městech, měly jednodušší liturgický provoz, nekladl se u nich tak velký důraz na reprezentaci jejich stavebníků a patronů jako u svatyní na rušných a často navštěvovaných místech a nešlo proto zpravidla ani o stavby příliš nákladné. U kostelů ve vesnicích a městečkách, postavených v tomto rozmezí, se stať snaží na devíti příkladech definovat jejich základní typy. Od začátku 20. století určovala postoj historiků architektury k venkovským stavbám představa baroka jako něčeho formálně rozmanitého a bohatého. Architektura venkovských kostelů z uvedeného rozmezí se jim jevila jako stereotypní, chudá nebo aspoň příliš střídmá. Proto jí také žádný český badatel nevěnoval speciální zájem. Tato normativnost pohledu na venkovské sakrální stavby 17. století byla překonaná teprve studiemi z posledních třiceti let. Na střídmost staveb z konce 16. a prvních dekád 17. století se začali někteří historikové architektury dívat jako na projev, který se řídí svými vlastními ideály dobré architektury a který odpovídá nárokům katolické církve i aristokracie po Tridentském koncilu. Nový pohled na architekturu venkova přinesl také pojem stavební úlohy (Bauaufgabe), který do debaty o baroku vnesli Hellmut Lorenz a Jiří Kroupa. Chudoba a střídmost venkovských kostelů ze 17. století není z hlediska úlohy výsledkem „rustikalizace“, která prý nastává, když podněty z centra začne přijímat méně vyspělé prostředí periférie a provincie. Architekti, kteří dostali úkoly na venkově, i jejich klienti vycházeli spíše z předpokladu, že střídmé formální prostředky jsou pro jeho místo na vesnici nebo v městečku přiměřené. Venkovské kostely ze 17. století v Čechách a na Moravě jsou většinou podélné a mají valenou klenbu. K tomu, aby se u nich vyřešily konstrukční problémy klenutého kostela, sloužily jejich architektům právě typy. V používání typů se venkov liší od města. Nikde na českém a moravském venkově se nevyskytuje typ římského kostela Il Gesù, jehož stabilitu zajišťují příčné stěny bočních kaplí a „kontraforty“ nad nimi. Tento typ dobře vyhovoval složitému liturgickému provozu kostelů ve městech a potřebám reprezentace jejich aristokratických i patricijských uživatelů. Venkovská katolická společenství však preferovala typy jiné. Téměř bez výjimky používaly kostely na venkově konstrukční systémy vtažené do vnitřku stavby. V období 1648-1690 lze konstrukční systémy kostelů v Čechách a na Moravě roztřídit na tyto tři typy: 1. hala s přízedními pilíři (Černíkovice, Žitenice); 2. sál s přízedními pilastry (Rokytnice, Hořovice, Tuklaty); 3. emporová hala (Zahořany, Bystřice u Benešova, Popovice u Jičína, Trpín). Více typů patrně venkov českých zemí v 17. století nepoužíval. Teprve od osmdesátých let se k nim začal přidávat typ jednolodí s krátkým transeptem, k jehož příkladům patří kostel v Horním Jiřetíně od Jeana Baptiste Matheyho a kostely Domenica Martinelliho navržené pro moravská panství Kaunitzů a Liechtensteinů.

Klíčová slova: venkovské kostely – architektura 18. století – typologie sakrální architektury – Čechy a Morava



Cizojazyčné anotace:

Anglicky
The article focuses on the differences between urban and rural sacral architecture in Bohemia and Moravia between the end of the Thirty Years' War and the 1690’s. It begins with the simple assumption that the authors of churches in cities, important pilgrimage sites, and in large monasteries solved tasks of a different nature than authors of churches for villages and rural towns. Churches in the countryside were used by smaller Christian communities than churches in cities, they had a simpler liturgical operation, they did not put as much emphasis on the representation of their builders and patrons as did shrines in busy and frequently visited places, and as a rule were therefore not very expensive buildings. For churches in villages and towns built within this range, the article attempts to define their basic types using nine examples. Since the beginning of the 20th century, the attitude of architectural historians towards rural buildings was shaped by the idea of the Baroque as something formally diverse and rich. The architecture of rural churches from this range thus seemed to be stereotypical, poor, or at least excessively modest, resulting in no Czech researcher showing a special interest in it. This normative view of 17th-century rural sacral buildings was first overcome by studies from the last thirty years. The temperance of buildings from the late 16th and early decades of the 17th century began to be seen by architectural historians as a manifestation that follows its own ideals of good architecture and which corresponds to the demands of the Catholic Church and aristocracy after the Trident Council. This new view of rural architecture also brought about the concept of the building task (Bauaufgabe), brought to the debate on the Baroque by Hellmut Lorenz and Jiří Kroupa. The poverty and temperance of rural 17th-century churches is not, from a task point of view, the result of a “rusticalization” that occurs when stimuli from the center begin to accept less developed peripheral and provincial environments. Architects who received tasks in the countryside, as well as their clients, went on the assumption that such moderate formal resources were adequate for their place in the village or town. Rural churches in Bohemia and Moravia from the 17th century are mostly longitudinal and barrel vaulted. In order to solve the structural problems of the vaulted church, the architects used types. When using types, the countryside is different from the city. Nowhere in the Bohemian and Moravian countryside does the Il Gesù Roman church type appear, its stability provided by the lateral walls of the side chapels and the abutments (contraforts) above them. This type was well suited to the complex liturgical operation of churches in the cities and to the needs of the representation of their aristocratic and patrician users. However, rural Catholic communities preferred different types. Almost without exception, churches in the countryside used construction systems drawn into the center of the structure. In the period from 1648 to 1690, the construction systems of churches in Bohemia and Moravia can be divided into three types: 1. hall with wall pillars (Černíkovice, Žitenice); 2. hall with pilasters (Rokytnice, Hořovice, Tuklaty); 3. emporium hall (Zahořany, Bystřice u Benešova, Popovice u Jičína, Trpín). More types were evidently not used in the Czech countryside in the 17th century. It was only from the eighties that single-nave types with a short transept began to be added, examples of which include the church in Horní Jiřetín by Jean Baptiste Mathey and the churches of Domenico Martinelli designed for the Moravian estates of Kaunitz and Liechtenstein.



Návrat zpět