Zprávy památkové péče

Podrobnosti článku

FIORE, Camilla S.
Barokní krajina v Římě a jeho okolí v 17. století. Přírodní a architektonické místo: případ Mentorella


Zprávy památkové péče 2017/77, číslo: 1-2, str: 67–73
Rubrika: In Medias Res
URL pro citaci: http://zpp.npu.cz/clanek-7297

Příspěvek charakterizuje podíl sochařských děl na charakteru venkovské krajiny ve Slezsku, konkrétně v západní části Rakouského Slezska v době baroka. I když zde nechyběla šlechtická vrchnostenská sídla, často s barokními zahradami, u nichž můžeme předpokládat podíl sochařské výzdoby, do dnešní doby se z tohoto sochařského fondu téměř nic nedochovalo. Výjimkou je soubor mytologických a alegorických soch (pocházející ze zahrady zámku v Branticích, nyní ve sbírkách Slezského zemského muzea) výjimečné sochařské kvality, realizovaný neznámým sochařem z okruhu drážďanského Balthasara Permosera, jenž snad byl určen pro zahradu proponovaného knížecího sídla Lichtenštejnů, opavských a krnovských knížat, k jehož realizaci však nedošlo. Kvalitními sochařskými díly oplýval i rozlehlý krajinný park anglo-čínského typu, rozkládající se kolem rodového zámku Alberta Josefa z Hodic a Volframic ve Slezských Rudolticích, z nichž se sice nic nedochovalo, jsme alespoň rámcově informováni o jejich charakteru. Jelikož je tedy slezská venkovská krajina ve srovnání s jinými regiony spíše chudá na z dálky působivá sochařská díla, zasazená do volné krajiny, sestává po stránce sochařských realizací spíše z jednotlivých děl různorodé kvality, ať už mariánských soch či soch světců, které se během pokročilého 18. století staly součástí krajinné identity. K charakteristickému rázu krajiny v širším slova smyslu přispělo i sochařské vybavení místních chrámů a kaplí, které většinou vzniklo v 18. století, často až v 70. a 80. letech. Na konkrétních příkladech jsou ukázány jednotlivé typy sochařských úloh, před něž byli sochaři církevními či světskými investory stavěni, a to od vztyčování světeckých soch na návsích či před místními kostely a kaplemi až po sochařské vybavení tamních chrámů a stavbu mariánských či svatotrojičních sloupů na náměstích slezských městeček. I když tato část Rakouského Slezska nepostrádala několik schopných a dostatečně kvalitních místních sochařů, vzhledem ke slabosti domácí sochařské tradice byli často povoláváni sochaři z okolních oblastí, především z přilehlé Moravy a slezských území, která od 40. let 18. století již patřila k pruskému státu. K domácím sochařům, kteří byli schopni zhostit se rozsáhlých sochařských zakázek, patřili především Johann Georg Lehner z Opavy, Sebald Kappler z Bruntálu, Christian Keller ze Skorošic a Johann Nitsche z Opavy, s jejichž pracemi se na slezském venkově můžeme setkat nejčastěji. Práce sochařů z Moravy nebo z tehdy již pruského Slezska (Ondřej Schweigl, Leopold Wilhelm Jaschke, Johann Nepomuk Hartmann) pak můžeme potkat při putování krajinou např. v lokalitách blízkých prusko-rakouské hranici (Opavice, Javorník).

Klíčová slova: barokní architektura – Podkrušnohoří – Oktavián Broggio – Jan Pavel Loschy – Jan Kryštof Kosch



Cizojazyčné anotace:

Anglicky
The article deals with Mentorella, a sanctuary in the middle of Tivoli which is closely associated with the legend of St. Eustace. The reception of this legend in the 17th century in the work of Athanasius Kircher is presented here as an example of the Baroque understanding of the wild natural landscape. The first part deals with the legend of St. Eustace as it was known in the 17th century through the interpretation of the original version of the story by John of Damascus. Particular attention is paid to the work of the admirer of St. Eustace, the Jesuit Athanasius Kircher, who in the work Historia Eustachio-Mariana sought to document this legend historically and find evidence of its connection with the area of Mount Vulturella in Tivoli. A crucial moment of Kircher's reflection was his emphasis on the wild and untouchable nature which, for Kircher, was a reflection of God's principle. The importance of a place connected directly with the miraculous conversion of St. Eustace was also supported by the fact that there was a strong link to the Benedictine order here – its founder, St. Benedict, came here to pray. In his memory, the sanctuary of Mentorella with the Church of Our Lady was founded here with the chapel of St. Eustace on the rock where the saint’s miraculous vision was to have taken place. A reconstruction from the 12th century determined the appearance of the complex with its early Christian center, and the area dilapidated in the 17th century. A. Kircher managed to organize the reconstruction of the entire location through a newly awoken interest in not only the legend but also in its wild natural surroundings. This was joined in by the Habsburg Emperor Leopold I himself as well as by a significant patron of Baroque Bohemian architecture and donor of the church in Horní Jiřetín, Johann Friedrich Waldstein. The sanctuary of Mentorella and the idea behind its renovation is an extraordinarily eloquent example of a Baroque man's relationship not to an intentionally composed landscape, but to a pure and wild natural landscape as well.



Návrat zpět