Zprávy památkové péče

Podrobnosti článku

ŘEPKOVÁ, Hana
Problematika památkové ochrany sídlišť na příkladu sídliště Ďáblice


Zprávy památkové péče 2015/75, číslo: 4, str: 313–321
Rubrika: In Medias Res
URL pro citaci: http://zpp.npu.cz/clanek-7110

Obytný soubor Ďáblice ze 70. let 20. století ztělesňuje naplnění téměř všech ideálů moderny, které kdy byly s tímto druhem zástavby spojovány. Ďáblické sídliště nese důležité atributy 60. a 70. let 20. století a zároveň se vymyká běžné produkci své doby. Dodnes vyniká zejména kvalitou a čitelností urbanistické koncepce a jejím důsledným dodržením, mimořádnou kvalitou architektonického řešení bytových domů a kvalitou jejich realizace včetně detailů a atypických prvků, prostupností a kvalitou parteru (četné a velkoryse dimenzované průchody, velkorysé vstupní haly, kryté ochozy, podloubí, chodníky při patě domu, bohatá cestní síť), velkorysostí návrhu zeleně, promyšleností její skladby včetně terénních vln a jezírka, hodnotným rámcem s přírodními a kulturními památkami, četností a promyšleným umístěním výtvarných děl, vysokou úrovní řešení doplňkových staveb, výbornou dopravní dostupností, množstvím pracovních příležitostí (v těsném sousedství sídliště vystavěný areál akademie věd).
Výstavba obytného souboru Ďáblice pro 28 500 obyvatel byla zahájena v roce 1968, podstatná část bytů byla dokončena v roce 1975. Urbanistické řešení vyšlo ze soutěžního návrhu architektů Vlastimila Durdíka a Jiřího Novotného z roku 1963, návrh byl dál rozvíjen architekty Josefem Polákem, Vojtěchem Šaldou a Viktorem Tučkem, který se stal hlavním architektem souboru.
Sídliště je rozloženo na mírném jižním svahu severní pražské terasy na úpatí vrchu Ládví. Obytný soubor je zdařilým plodem architektonického a urbanistického potenciálu 60. let. Koncept tohoto sídliště zahrnuje to nejlepší z moderní architektury - jednoduchou eleganci urbanistického řešení, domy s uvolněným parterem, zeleň bohatě prolínající celým souborem, velkorysost vstupních hal, subtilnost konstrukcí
a výtvarná díla spojená s architekturou. Na rozdíl od většiny tuzemských sídlišť je zjevné, že zde byla při navrhování důležitá spokojenost budoucích obyvatel a ekonomie výstavby nebyla tou jedinou prioritou.
Na sídlišti Ďáblice se nachází tři hlavní typy bytových domů, realizovaných v letech 1968 - 1975. Autory deskových domů jsou architekti Vilém Hess a Viktor Tuček, autorem tří osmnáctipodlažních věžových domů je architekt Jiří Kulišťák. Autorem pěti dvanáctipodlažních domů jižně od Střelničné je ing.Kocián. Přestože byly domy stavěny z panelů a jejich základem byly běžné typové soustavy, podařilo se docílit obdivuhodné plasticity výrazu. Oba typy věžových domů s využitím dvou základních geometrických tvarů, hranolu
a krychle, docilují takřka sochařských forem. Kostru sídliště tvoří osmnáct deskových domů o jedenácti, třinácti a čtrnácti podlažích s ustupujícím prvním i posledním podlažím, atypicky řešenými štítovými sekcemi a vzdušným parterem. Fasády horizontálně členěné pásovými okny jsou doplněny výraznými vertikálami. Domy jsou pročleněny nejen lodžiemi, ale i lisénami, kryjícími styk panelů a dodávajícími domům ušlechtilý výraz vysokého řádu.
Nadčasové řešení mají i zdánlivě banální technické prvky, například trafostanice v blízkosti dětského hřiště doplněná jednoduchou plochou střechou na půdorysu L nesenou štíhlými ocelovými sloupky. Tato krytá pergola zapojuje trafostanici do ploch zeleně a poskytuje ochranu před deštěm či stín. Vzdušná tvarově maximálně úsporná konstrukce představuje jeden ze skvělých prvků v modernistickém stylu, jimiž je sídliště vybaveno.
Proč Ďáblické sídliště chránit? Obytný soubor vyniká i po letech úprav, zásahů a změn. Ve své době představoval vysoký nadprůměr, mnohé kvality nebyly překonány dodnes. Koncepce ďáblického sídliště pracuje velmi nápaditě s malým množstvím prvků a využívá archetypu bloku a ulice. Urbanistická koncepce čtvercových polootevřených bloků v jižní části sídliště asociuje tradiční městské dvory, dvojice superbloků ulice. Obě formy jsou zároveň prolnuté i obklopené rozlehlými plochami zeleně.
Plasticita, osobitost a míra uchování původního výrazu a vybavení parteru domů sídliště Ďáblice umocněné jedinečnou koncepcí a kvalitou zeleně, s jakými se nesetkáme na žádném jiném modernistickém sídlišti u nás, plně opravňuje k jeho zařazení mezi nejcennější obytné soubory a k nároku na památkovou ochranu formou městské památkové zóny.
Při zvažování forem ochrany byla zkoumána míra dochování jednotlivých prvků u objektů sídliště a bylo zkonstatováno, že žádný z domů se nedochoval ve zcela intaktní podobě. Přesto z celku vybočuje jeden dům, který si zachoval ty nejpodstatnější atributy – volné oba průchody i podloubí pod oběma štíty. Dům v Kyselově ulici se nachází v exponované poloze v centru obytného souboru a jeho ochrana formou zápisu do seznamu nemovitých kulturních památek by pro uchování hodnot i pro prezentaci kvalit sídliště měla velký význam.
Vzhledem k tomu, že většina autorských myšlenek vtělených do tohoto souboru je jedinečná a živá i po více než 45 letech, je patrné, že soubor zasluhuje ochranu. Ta by měla spočívat především v uchování architektonických a urbanistických kvalit a v korekci nevhodných zásahů.


Klíčová slova: Obytný soubor, sídliště Ďáblice, architekt Viktor Tuček, urbanistická kompozice, superblok, památková ochrana



Přílohy:

Problematika památkové ochrany sídlišť na příkladu sídliště Ďáblice
Typ souboru: pdf, velikost: 1 MB. [Otevřít]
URL pro citaci: http://zpp.npu.cz/prilohy/191.pdf

Návrat zpět