Zprávy památkové péče

Podrobnosti článku

MEZIHORÁKOVÁ, Klára
„Zde bydlel W. A. Mozart“. Ke stavebním dějinám domu usedlosti Bertramka v 19. a 20. století


Zprávy památkové péče 2014/74, číslo: 2, str: 115–123
Rubrika: Materiálie, studie
URL pro citaci: http://zpp.npu.cz/clanek-6973

Bývalá viniční usedlost čp. 169 v Praze na Smíchově, zvaná Bertramka, je všeobecně známou stavbou díky svému spojení se skladatelem Wolfgangem Amadeem Mozartem, který v ní pobýval v letech 1787, 1789 a 1791. Dnes slouží jako skladatelův památník. Literatura věnovala Bertramce již od 1. čtvrtiny 19. století až do současnosti značnou pozornost, většinou však zaměřenou zejména na hledání stop někdejšího Mozartova pobytu. Tento úhel nahlížení byl zřejmě jednou z příčin, proč podrobné zpracování architektury usedlosti jako celku dosud chybí.
Detailní umělecko-historickou studii si přitom Bertramka bezpochyby zaslouží. Jedná se o jednu z mála dosud stojících smíchovských usedlostí, vymykající se z množství několika desítek viničních objektů na katastru Smíchova, které většinou zcela zanikly či jsou skryty pod novými přestavbami. Tento článek je věnován obytnému domu usedlosti, a to zejména proměnám jeho architektury v 19. a 20. století. V tomto období specificky ovlivňovala stavební dějiny Bertramky pozornost, kterou na ni soustředili obdivovatelé W. A. Mozarta. K nim náleželi v prvé řadě také majitelé usedlosti v letech 1838–1895, pražský obchodník Lambert Popelka (1798–1879) a jeho syn Adolf (1826–1895), a posléze představitelé Mozartovy obce v Československu, která se stala vlastníkem Bertramky v roce 1929.
Přestože je zřejmé, že období do konce 18. století bylo pro vývoj dispozice domu Bertramky rozhodující, současný vzhled budovy svědčí o tom, že jej následující doba 19. a 20. století výrazně poznamenala. Předkládaná stať se na základě dochované stavební dokumentace, ikonografického materiálu a dobové literatury (zahrnující nemalé množství časopiseckých a novinových článků) pokouší tyto stavební úpravy vysledovat a shrnout. Nejedná se pouze o dnes obtížně určitelné přestavby po roce 1800, ale také o pozdější obnovu po požáru usedlosti v 70. letech 19. století a o dvě velké rekonstrukce druhé poloviny 20. století.
Statut cenné mozartovské památky, kterému se Bertramka přinejmenším od 30. let 19. století těšila, zaručoval po dlouhou dobu pietní ochranu zejména těm místnostem domu, které byly přímo spojovány s někdejší skladatelovou přítomností. Ve 40. letech 20. století byla však jejich tehdejší podoba rozpoznána jako nepůvodní. Cílem stavebních aktivit ve 40. a 50. letech 20. století se pak stalo navrácení těchto pokojů i celé Bertramky do stavu, ve kterém se domněle či skutečně nacházela v době života W. A. Mozarta. Tato snaha vedla k některým přestavbám, které se dnes jeví jako nevhodné. Zejména se jedná o zrušení tzv. Mozartova pokoje v podobě, jakou měl před 2. světovou válkou. Jistě velmi autentický a působivý prostor byl nahrazen sterilně působící rekonstrukcí. Zároveň je však zřejmé, že postavení Mozartova památníku bylo právě tou skutečností, která zaručila domu usedlosti jeho přetrvání až do dnešní doby, kdy lze jeho stavbu ocenit také jako historicky a esteticky hodnotný architektonický celek.


Klíčová slova: Bertramka, usedlosti, architektura 19. století, Mozart



Cizojazyčné resumé:

MEZIHORÁKOVÁ, Klára
"W. A. Mozart lived here". On the construction history of the Bertramka estate home in the 19th and 20th centuries
The former vineyard estate house No. 169 in Smíchov, known as Bertramka, is a generally well-known building due to its association with the composer Wolfgang Amadeus Mozart, who resided here in the years 1787, 1789 and 1791. Today it serves as a memorial to the composer. Literature has devoted considerable attention to Bertramka since the 1st quarter of the 19th century to the present, but this has mostly focused on seeking out traces of Mozart's former stays. The approach was probably one of the reasons why a detailed evaluation of the estate's architecture as a whole is still lacking.
Bertramka undoubtedly deserves a detailed art-historical study. It is one of the few farmhouses still standing in Smíchov, standing out among the several dozen vineyard buildings in the Smíchov cadastral territory from those which have mostly either disappeared completely or are hidden beneath new reconstructions. This article is dedicated to the residential home of the estate, especially to the transformations in its architecture during the 19th and 20th centuries. During this period, the attention that Mozart's admirers focused on the building exercised a specific influence on Bertramka's architectural history. These admirers included most of all the owners of the estate in the years 1838-1895, the Prague businessman Lambert Popelka (1798-1879) and his son Adolf (1826-1895), and later the representatives of the Mozart community in Czechoslovakia, which became Bertramka's owners in 1929.
Although it is clear that the period up until the end of the 18th century was the decisive period for the development of Bertramka's layout, the present appearance of the building suggests that it was significantly marked by the following period of the 19th and 20th centuries. The submitted article attempts to trace and summarize these structural modifications using preserved construction documents, iconographic material, and contemporary literature (including a considerable number of magazine and newspaper articles). This includes not only the reconstruction after 1800, hard to determine today, but also its subsequent renovation after a fire at the estate in the 1870's and two large reconstructions in the latter part of the 20th century.
The statute as a valuable Mozart monument that Bertramka has enjoyed since at least the 1830's provided a long-term guarantee for the reverent protection of particularly the areas of the house that were directly associated with the former composer's presence. In the 1940's, however, the rooms' appearance were determined to be non-original. The aim of construction activities in the 1940's and 1950's, then, became the restoration of the rooms and all of Bertramka to the state in which it supposedly or actually would have been during the lifetime of W. A. Mozart. This effort led to certain renovations which now appear to have been inappropriate. This particularly includes the removal of the "Mozart Room" as it looked before World War 2. What was certainly a very authentic and impressive space was replaced by a reconstruction that now rather comes across as sterile. At the same time, however, it is clear that Bertramka's status as a Mozart memorial was the very fact that ensured the continuation of the homestead house until today, when both its construction and its historically and aesthetically valuable architectural ensemble can be appreciated.




Návrat zpět