Zprávy památkové péče

Podrobnosti článku

MACUROVÁ, Zuzana; MÍCHALOVÁ, Zdeňka
Italské barokní veduty v mobiliárním fondu státního zámku Buchlovice


Zprávy památkové péče 2018/78, číslo: 6, str: 650–656
Rubrika: Materiálie, studie
URL pro citaci: http://zpp.npu.cz/clanek-7523

Mobiliární fondy NPÚ obsahují rozsáhlý soubor raně novověkých vedut, zejména v médiu kresby a grafiky. Významný konvolut tohoto typu je uložen v grafické sbírce státního zámku Buchlovice. V rámci něj obzvláště vyniká rozsáhlá podsbírka italských grafik z 18. století zachycujících význačná města a umělecké památky Apeninského poloostrova.
Vznik buchlovické grafické sbírky souvisí se sběratelskou aktivitou hraběcí rodiny Berchtoldů, kterým panství patřilo od roku 1800. Prvním majitelem se stal Leopold I. Berchtold (1759–1809). Tento osvícenec, filantrop a cestovatel měl možnost obohatit sbírku během své sedmnáct let trvající cesty, kdy navštívil mnohá kulturní centra Evropy a v řadě z nich i delší dobu pobýval. Největší akvizice jsou spojeny s obdobím druhé poloviny 19. století a prvními dvěma desetiletími 20. století. Zikmund II. (1834–1900), moravský a říšský politik pobývající převážně na Buchlovicích a ve Vídni, využíval k nákupu zejména místní středoevropský umělecký trh a aukce. Z daného období máme v buchlovické zámecké knihovně dochovánu řadu aukčních katalogů, které prokazatelně k nákupům sloužily. Jeho syn Leopold II. (1863–1942) působil jako rakousko-uherský diplomat ve Francii, Anglii a v Rusku, v letech 1912–1915 zastával úřad ministra zahraničí. Jeho kariéra byla spojena s častým cestováním. Mezi časté a oblíbené cíle se řadil i Apeninský poloostrov. Víme, že Leopold do Itálie nejen jezdil, ale také udržoval kontakty s tamním uměleckým trhem. Rovněž stavební a interiérové úpravy zámku v Buchlovicích zahájené na přelomu 19. a 20. století odkazují k zaujetí hraběte pro italskou architekturu a umění obecně. Hrabě chtěl prostřednictvím stavebních úprav přiblížit zámek podobě italských barokních vil. Berchtoldův intenzivní zájem o grafickou sbírku dosvědčuje fakt, že nechal na počátku 20. století grafický kabinet nově uspořádat a umístit do prostoru, jenž byl speciálně pro tyto účely vybrán a upraven.
Sbírka obsahuje přes 1000 inventárních jednotek popsaných jako veduta. V rámci tohoto souboru pak tvoří nejvýznamnější skupinu italské barokní tisky, které obsahují především vyobrazení Říma a několika dalších italských měst. Nejstaršími římskými vedutami ve sbírce jsou dvě díla vydaná roku 1600 Nizozemcem činným v Římě, Nicolasem van Aelst. Mezi dalšími autory jsou zastoupeny přední osobnosti barokní grafiky, jako byli specialisté Giovanni Battista Falda a Giusppe Vasi. Vasiho dílo je ve sbírce zastoupeno dvěma stovkami vedut ve vydání z roku 1786. Archivně je však doloženo, že součástí berchtoldovské sbírky bylo i jeho desetisvazkové album Magnificenze di Roma antica e moderna vydávané v letech 1747–1761. Sbírka obsahuje také průřez dílem Giovanniho Battisty Piranesiho, z jehož vedut je zastoupeno dvacet pohledů na římské kostely, paláce i antické památky. Nevelký, ale reprezentativní soubor Piranesiho vedut ještě doplňuje Mapa Říma s Martovým polem. Z dalších italských měst jsou ve sbírce významně zastpueny Benátky, a to albem vedut Michele Marieschiho, a Vicenza v albu Christofora dall’Acqua. Celý soubor dobře ilustruje proměnu žánru od roku 1600 do sklonku 18. století, kdy byly opakovaně vydávány veduty nejvýznamnějších autorů činných v polovině 18. století.


Klíčová slova: mobiliární fondy – zámek Buchlovice – veduty – barokní umění


Návrat zpět