Zprávy památkové péče

Podrobnosti článku

SCHRÁNILOVÁ, Anna; KRACÍK, Matyáš
Architekt Vratislav Růžička a jeho nejen pražské realizace


Zprávy památkové péče 2018/78, číslo: 6, str: 578–589
Rubrika: In Medias Res
URL pro citaci: http://zpp.npu.cz/clanek-7517

Článek pojednává o profesní dráze architekta Vratislava Růžičky (1929–1990), která byla výrazně spjata s dvěma institucemi, Krajským projektovým ústavem Praha (KPÚ Praha), kde dlouhá léta působil a v druhé polovině 60. let a v první polovině 70. let byl ředitelem, a Akademií výtvarných umění, kde absolvoval u profesora Jaroslava Fragnera a zejména v závěru života působil jako pedagog.
Početné návrhy a realizace vznikaly jednak v rámci KPÚ (vnitroústavní soutěže v týmu Vlastibor Klimeš, Vratislav Růžička, Milan Vašek), později za spolupráce zejména s Borisem Rákosníkem a Ivou Knappovou, v účasti ve veřejných soutěžích přes architektonickou službu ČFVU (Český fond výtvarných umělců) tým doplňovala architektka Eva Růžičková. Na řadě návrhů manželé Eva a Vratislav Růžičkovi pracovali společně.
Realizace Vratislava Růžičky lze najít na celém území někdejšího Československa. Na Slovensku to je zejména město Žiar nad Hronom, jehož byl Růžička v letech 1959 – 1979 hlavním architektem a kde navrhl řadu obytných i občanských staveb završenou monumentálním kulturním domem (s Evou Růžičkovou). V českých zemích se tvorba Vratislava Růžičky soustřeďuje hlavně do středních Čech (realizace v rámci KPÚ, kulturní domy např. v Berouně, Pečkách a Hořovicích, bytová výstavba v Brandýse nad Labem, Sedlčanech, Šestajovicích ad.), Prahy (např. rodinné domy a loděnice na Zbraslavi, řadové rodinné domy ve Střešovicích, kulturní středisko SSSR v Bubenči, sídlo podniku zahraničního obchodu Merkuria v Holešovicích, obchodní dům Družba na Novém Městě, Urologická klinika na Novém Městě, budova Centrálního dispečinku městské dopravy na Novém Městě) a Vítkovic v Krkonoších (úpravy vlastní chalupy, dva rodinné domy, kulturní dům, hotel Průmstavu ad.).
Další oblast tvorby Vratislava Růžičky představuje spolupráce s výtvarníky na návrzích uměleckých děl ve veřejném prostoru (např. pomník Jana Švermy v Praze Revoluční ul. u dnešního Štefánikova, dříve Švermova mostu, ve spolupráci se sochařem Antonínem Nyklem, pomník maršála I. S. Koněva na třídě Jugoslávských partyzánů v pražských Dejvicích, autorem sochy je Zdeněk Krybus, architektonické řešení pro plastiku Josefa Malejovského Znovuzrození umístěnou na piazzettě při historické budově Národního divadla, bronzový Pomník míru ve Vitějovicích u Prachatic, s Janem Hánou, Bohumilem Francem a Ivou Knappovou) a teoretické práce (zejména články publikované v časopise Architektura ČSSR, teoretické práce zpracované v rámci KPÚ).
Obchodní dům Družba (dnes Debenhams) byl postaven v letech 1971–1976 podle projektu autorů KPÚ Praha architektů Vlastibora Klimeše, Milana Vaška a Vratislava Růžičky jako obchodně administrativní budova Českého svazu výrobních družstev. Nárožní budova s nadzemní částí tvořenou ocelovým skeletem na Václavském náměstí na Novém Městě s převážně prosklenou fasádou měděné barvy má válcovitou nástavbu (půdorys mnohohranu). Původně zde byla restaurace Rostov, nad ní kavárna s vyhlídkou. Původní interiéry se dochovaly pouze v torzálním stavu, stejně jako většina uměleckých děl. Z těch zaniklých lze jmenovat např. vodotrysk a žardiniéru od Luboše Těhníka, skleněné terče od Karla Wünsche, dřevěnou mříž od I. Bočkové. Točité schodiště z restaurace do střešní kavárny bylo doplněno světelnou plastikou z kovu a skla od Pavla Hlavy a Pavla Gruse, restauraci zdobil skleněný objekt od Stanislava Libenského. Z dochovaných děl to jsou např. velkoformátový obraz Cikánská svatba od Bohumily (Míly) Doleželové, kovová plastika tanečnice, autor Rudolf Svoboda, gobelín se znakem výrobních družstev „vd“ od Sylvy Řepkové, série art-protisů autorky Jiřiny Hartingerové. Budova obchodního domu Družba se vhodně začleňuje do historického prostředí Pražské památkové rezervace díky respektování výškové hladiny zástavby a členění fasád ovlivněnými podmínkami stanovenými Útvarem hlavního architekta.
Urologická klinika v ulici Ke Karlovu na Novém Městě vznikla v letech 1973-1976 podle studie Evy a Vratislava Růžičkových, na projektu poté pracoval Růžička s Borisem Rákosníkem. Hmota stavby i architektonické ztvárnění bylo utvářeno s ohledem na režim Pražské památkové rezervace. Kabřincový obklad na fasádě reaguje na režné cihly novogotické Zemské porodnice. Hmotu kliniky, železobetonové monolitické stavby, tvoří výrazná patrová podnož a z ní se tyčící bohatě členěný kvádr. Nepravidelně rozmístěné betonové plochy a kombinace materiálů vytvářejí dramatickou kompozici. Fasády kliniky se intaktně dochovaly v původním stavu, a to včetně oken. Veřejné interiéry budovy se rovněž dochovaly takřka v původním stavu. Velký klenot budovy však stojí hned ve vstupu, jde o rozměrnou skleněnou plastiku s tématem rodiny od Stanislava Libenského. Urologická klinika patří mezi nemnohé pražské stavby postavené v typické poloze českého brutalismu 70. let 20. století. Proto by jí měla být v odborné literatuře věnována větší pozornost, než doposud.
Centrální dispečink městské dopravy z let 1972–1978 na Novém Městě v ulici Na Bojišti (studie a projekt Vratislav Růžička, Eva Růžičková, Boris Rákosník, M. Špaček) sestává z dispečerského pracoviště, administrativní budovy a podzemních garáží. Nosnou konstrukci desetipodlažní povrchové části tvoří ocelový skelet, suterény vynáší monolitický železobeton. Hlavní a nejvyšší partie sice ustupuje za uliční čáru, zato značně převyšuje veškerou okolní zástavbu, což zplna odhalí dálkové pohledy. Po stránce architektonického ztvárnění fasád lze stavbu hodnotit naopak kladně. Výjimečná je fasáda z brutalistně tvarovaných černých plechových prvků Royal. Obvyklý kancelářský půdorys pětitraktů protkává centrální schodiště přes všechna podlaží. Interiéry jsou novodobě upraveny, jediným zajímavým prvkem interiéru je skleněné výtvarné dílo Stanislava Libenského umístěné ve veřejně přístupné části přízemí. Stavba Centrálního dispečinku městské dopravy představuje brutální zásah do městské památkové rezervace a do pražského panorama.
Realizace, na nichž se Vratislav Růžička podílel či navrhl samostatně, vykazují originální rukopis, který je výsledkem profesionálního přístupu. Originalita výtvarného záměru se projevuje v konstrukčním řešení a uspořádání hmot nebo v materiálech exteriéru. Z podrobněji představených pražských realizací považujeme za nejhodnotnější Urologickou kliniku, architektonickou kvalitou, čistotou brutalistního výrazu, zasazením do prostředí Pražské památkové rezervace a dochovaným stavem. Bylo by žádoucí její prohlášení nemovitou kulturní památkou. V případě Centrálního dispečinku městské dopravy a obchodního domu Družba postačuje plošná ochrana v rámci Pražské památkové rezervace, přičemž první stavba svou výškou výrazně narušuje její panorama.


Klíčová slova: Vratislav Růžička – architektura 2. poloviny 20. století – Obchodní dům Družba – PZO Merkuria


Návrat zpět