Zprávy památkové péče

Podrobnosti článku

HŮLKOVÁ, Anežka; JIRÁK, Matouš
Osobnost sběratele a bibliofila Josefa Colloredo-Mannsfelda


Zprávy památkové péče 2017/77, číslo: Příloha, str: 91–100
Rubrika: Materiálie, studie
URL pro citaci: http://zpp.npu.cz/clanek-7420

Příspěvek je zacílen na sběratelské a bibliofilské aktivity Josefa Colloredo-Mannsfelda (1866–1957). První část příspěvku je věnována mimoevropským loveckým a etnografickým sbírkám, druhá část pojednává o historické knihovně. //
Lovecké a etnografické sbírky tvoří specifickou složku mobiliáře Státního zámku v Opočně. Jedná se o sbírky afrického a amerického původu, které si Josef Colloredo-Mannsfeld dovezl ze svých zámořských cest uskutečněných mezi lety 1901 až 1906. Hlavním cílem afrických i amerických cest byl s největší pravděpodobností lov divoce žijící zvěře. Sběratelství jako takové bylo patrně až důsledkem okouzlení navštívenou krajinou a „vedlejším produktem“ loveckých a poznávacích výprav. //
První africkou cestu absolvoval Josef Colloredo-Mannsfeld v první čtvrtině roku 1901, druhou na začátku roku 1902. Během obou svých afrických cest procestoval celkem čtyři africké státy – Egypt, Súdán, Abyssinii a Eritreu neboli dnešní Egypt, Súdán, Jihosúdánskou republiku, Etiopii a Eritreu. Z dochovaných map vyplývá, že cílem jeho cest byly především lokality s vysokou koncentrací divoké lovné zvěře. Velkou část času strávil i se svou karavanou v povodí Modrého Nilu, konkrétně u řek Rahad a Dinder. Většinu hojných etnografických sbírek si Josef Colloredo-Mannsfeld s velkou pravděpodobností nakoupil na afrických a evropských tržištích nebo na aukcích. Doklady o tom, že by některé předměty získával přímo od místních obyvatel, k dispozici nemáme. //
Americké lovecké sbírky pocházejí buď z oblasti Aljašky a Yukonu (první cesta), nebo z oblasti Wyomingu (druhá cesta). Vedle velkého množství zvěře z Aljašky a Yukonu si Josef Colloredo-Mannsfeld dovezl z Ameriky také podstatné množství etnografického materiálu. Jedná se jak o předměty denní potřeby (oděvy, nástroje aj.), tak o předměty zhotovené cíleně jako suvenýry (modely totemů, modely loděk aj.). U některých exponátů je způsob nabytí nepochybný, exponát má např. cedulku s konkrétní informací o místě nákupu, u jiných předmětů se lze způsob nabytí pouze domnívat a u řady z nich neexistuje vodítko žádné. //
Zatímco sbírky obrazů a zbraní jsou zpracovány a existují k nim dobové katalogy, sbírky africké a americké tímto způsobem zpracovány nebyly. Podstatná část exponátů byla dovezena přímo z Afriky a Ameriky mezi lety 1901 – 1906. Sbírkotvorné ambice není lehké v případě afrických a amerických cest rozkrýt a tudíž nelze jednoznačně určit, s jakým záměrem Josef Colloredo-Mannsfeld sbírky nakupoval: zda mu šlo v první řadě o tématickou výzdobu reprezentačních prostor, nebo zda si byl vědom toho, že suvenýry samotné mají (nebo v budoucnu mohou mít) sběratelskou hodnotu. //
Katalogizace a evidence afrických a amerických etnografických a loveckých sbírek neprobíhala standardním způsobem. Nevznikl žádný ucelený katalog ani seznam afrických nebo amerických exponátů. Nejsilnější Josefovy sbírkotvorné ambice se jednoznačně vztahovaly k loveckým exponátům. Tomu odpovídá Josefova snaha lovecké trofeje důkladně zpracovat a označit datem a místem původu. Ostatní předměty, které Josef Colloredo-Mannsfeld nashromáždil, již tímto způsobem označovány a popisovány nebyly. Jedinou výjimku z tohoto pravidla představuje několik kusů zbraní nebo zbrojního příslušenství, které do svého katalogu zařadil Julius Scheurer. //
S kompletní odborně vedenou evidencí a katalogizací afrických a amerických exponátů se začalo v 70. letech 20. století. Odborným popisem a klasifikací etnografických exponátů a jejich následným rozmístěním do prostoru etnografického sálu se zabývali pracovníci Náprstkova muzea Erich Herold, Josef Kandert a Olga Kandertová. Etnografickou kolekci setřídili podle geograficko-etnického klíče. Sbírka byla upravena a setříděna do finální podoby v roce 1981. Základní schéma současné podoby sbírky se v zásadě nezměnilo. //
Odborný zájem domácích i zahraničních badatelů o opočenskou etnografickou sbírku vzrostl v 90. letech 20. století, doposud však nevznikl žádný ucelený katalog, který by africké a americké etnografické a lovecké předměty tematicky sjednocoval v jeden celek. Koncem 20. století byla zahájena elektronická evidence mobiliárních fondů v programu UFAND, v současné době je elektronická evidence vedena v programu CastIS. //
Několik knih je zmíněno již ve vlastnictví Trčků z Lípy, jimž bylo Opočno roku 1635 konfiskováno. Další majitelé z rodu Colloredo knihovnu postupně obohacovali v intencích svých soukromých zájmů: Rudolf Colloredo († 1657) o knihy vojenské, Ludvík Colloredo († 1694) literaturou náboženskou. Důležitý byl přínos Jeronýma Colloredo († 1726), který sjednotil vizuální podobu knihovny (supralibros, exlibris) a je pokládán za jejího zakladatele. Po jeho smrti byl prvním dochovaným soupisem zaznamenán rozsah knihovny a její tematické zaměření. První skutečný katalog (Bibliotheca Collorediana) vznikl v roce 1742 (1744?) perem jinak neznámého C. G. Stíva. Další katalogy následovaly, zejména dílčí povahy, až roku 1793 byl sepsán Catalogus librorum Bibliothecae... Principis Gundacari a Colloredo-Mansfeld. Soupisové úsilí feudálních majitelů vyvrcholilo roku 1907 katalogem Catalog der Fürst Colloredo-Mansfeld vom J. 1907 sepsaným opočenským děkanem Janem Nepomukem Řehákem. Dále doplňovaný katalog vznikl z popudu nadšeného bibliofila, knížete Josefa Colloredo-Mannsfelda (1866–1959), který nechal postavit (1913) novou soukromou knihovnu, kterou postupně vybavil řadou mimořádných knih, kupovaných především na zahraničních aukcích. Sám byl rovněž literárně činný (Journal de Captivite du Comte Pierre Ernest de Mansfeld, écrt au Donjon de Vincennes 1552–1554, Paříž 1933). //


Klíčová slova: Josef Colloredo-Mannsfeld – sběratelství šlechty – cestování šlechty – etnografické sbírky

Lokality: Opočno, zámek


Návrat zpět