Zprávy památkové péče

Podrobnosti článku

BERAN, Lukáš
K domácímu vývoji typologie, konstrukce a architektury skladišť zboží


Zprávy památkové péče 2017/77, číslo: 5, str: 550–555
Rubrika: In Medias Res
URL pro citaci: http://zpp.npu.cz/clanek-7376

V závěru devatenáctého století se díky postupující mechanizaci provozu začala ze základního typu sýpky samostatně vyvíjet skladiště obilní a skladiště zboží. Patrové budovy, umožňující vedle překládky mezi vlaky či plavidly a povozy také jeho uložení, začaly rovněž v nádražích a přístavech nahrazovat původní kolny. České země či někdejší Československo se staly dějištěm řady konstrukčních a provozních inovací této typologie. V letech 1890–1896 Severní dráha císaře Ferdinanda přestavěla jižní část brněnského železničního uzlu pro své nákladové nádraží, které její stavební ředitel Wilhelm Ast navrhl ve dvou výškových úrovních. Jeho součástí se stalo také skladiště zboží, řešené coby třípodlažní, s příjezdem vozů ve dvou úrovních. Ast na něm využil nejen dusaného betonu, ale především pilovitě uspořádaných ramp, z nichž bylo možno vagony nezávisle na sobě nakládat či vykládat a také snáze řadit do vlaků – řešení, s nímž údajně již v roce 1881 přišel Hermann von Schwind při návrhu skladiště Rakouské společnosti místních drah v Olomouci-Hodolanech. V letech 1921–1923 postavila přepravní společnost Bohemia v Bratislavském přístavu skladiště, označované číslem 7. Tvůrcem jeho provozního uspořádání byl inženýr Albert Brousil. Vzorem mu byla vícepodlažní skladiště stavěná od 90. let devatenáctého století v rýnských přístavech, opatřená na návodní straně řadou sklápěcích vrat, takže bylo možné do nich zboží ukládat jeřábem přímo z lodi. Do nejvyššího podlaží umístil půdní obilní skladiště, obsluhované ze střední věže pomocí elevátoru a karuselového rozvaděče. Stanislav Bechyně, konstruktér provádějící firmy Skorkovský, zde uplatnil Empergerovy betonové sloupy s litinovými jádry, které jako první v Rakousku-Uhersku zkombinoval s plochými stropy pomocí hřibových hlavic, jež navíc v konstrukci suterénu natočil diagonálně vůči rastru stavby. V roce 1926 inženýr Augustin Rödig při projektování budovy akciové společnosti Veřejná skladiště v Praze-Holešovicích originálně rozvinul princip false quay, terasovitého odstupňování návodní fasády přístavního skladiště. Čtyři rampy jsou zde vykonzolovány ze druhého podlaží, ve třetím tvoří rampy čtyři ustupující pole konstrukce a teprve čtvrté podlaží ustupuje o půl traktu ve všech šestnácti polích. Rampy jsou rozmístěny střídavě nad sebou, aby nekolidovala práce dvojice jeřábů. Firma Skorkovský zde opět použila hřibové sloupy a architekt František Bartoš tuto konstrukci ukázal na svém funkcionalisticky řešeném průčelí. Výslednicí zkušenosti s výškovým rozdělením provozu a se stavbou plochých stropů nesených hřibovými sloupy je nákladové nádrží v Praze na Žižkově, jehož budovy navrhli v letech 1930–1931 architekti Karel Caivas a Vladimír Weiss. Drážní inženýr Miroslav Chlumecký vymyslel jeho originální provozní řešení, umožňující bezkolizní provoz státní dráhy a většího množství soukromých přepravců, pronajímajících si od ní prostory v patrech a suterénech. Další realizace Skorkovského společnosti se hřibovými stropy, skladiště ministerstva pošt a telegrafů v Praze-Vysočanech z let 1929–1934, již ukazuje směrem dalšího vývoje – jde o skladiště obsluhované již pouze automobily.

Klíčová slova: průmyslová architektura – skladiště zboží – provoz – konstrukce – dějiny


Návrat zpět