Zprávy památkové péče

Podrobnosti článku

FREIWILLIG, Petr
Linearita a kontinuita. Příspěvek k výzkumu průmyslové krajiny na příkladu Frýdlantska


Zprávy památkové péče 2017/77, číslo: 5, str: 515–528
Rubrika: In Medias Res
URL pro citaci: http://zpp.npu.cz/clanek-7372

Studie se zabývá fenoménem lineární průmyslové krajiny, která se utvořila na pomezí Čech, Německa a Polska, ve Frýdlantském výběžku. Ačkoliv tato oblast po de-industrializaci posledního dvacetiletí působí jako zemědělská krajina pastvin, polí a lesů, ukrývá v sobě bohatou industriální a proto-industriální minulost, dochovanou ve vzájemně se prostupujících fragmentech, celcích, i nepatrných pozůstatcích. Struktura krajiny je tak předurčena nejen morfologií terénu a hydrografickými poměry, ale také středověkými a novověkými osidlovacími schématy a demografickými poměry. Z tohoto hlediska je zkoumaná oblast převažující lineární průmyslovou krajinou s komponenty krajiny textilního průmyslu, avšak také krajiny těžby a zpracování nerostných surovin. Frýdlantsko je dnes periferní lokalitou České republiky, postiženou ve 20. století celým řetězcem jevů, které způsobily dlouhodobou stagnaci či spíše depresi území. V raném novověku se však jednalo o jedno z nejzalidněnějších panství v Čechách, což vytvořilo vhodné demografické podmínky pro proto-industrializaci. //
Dominující strukturou osídlení jsou od středověku lineární vsi, vytvářející souvislé několikakilometrové souvislé pásy osídlení podél vodních toků. Nejvýznamnější z nich je řeka Smědá, která odvodňuje většinu území. Řeka se vyznačuje značným spádem: na 46 km toku činí výškový rozdíl extrémních 756 m, v urbanizovaném území pak 218 m. Zejména na horním toku tak vykazuje vynikající podmínky pro hydroenergetické využití. Smědá, diagonálně protínající území ve směru od jihovýchodu k severozápadu, tvoří základní krajinotvornou osu, vázajíc k sobě osídlení, výrobu a infrastrukturu. Linearita je ve sledované oblasti základní formou topografického rozmístění výrobní aktivity. Určujícím se stal průběh vodních toků, avšak i průmyslové novostavby s čistě parostrojním provozem byly budovány v říčních a potočních údolích, protože právě tudy vedla železnice, zprostředkovávající dovoz uhlí a surovin. Jedná se tedy o otevřený řetězec, determinovaný geomorfologií území: vodní tok → osídlení → cesta → zařízení na vodní pohon → továrna → osídlení → železnice → továrna. //
Mimořádný význam pro rozvoj jak cechovní, tak necechovní venkovské textilní výroby mělo navázání styků s hornoněmeckými obchodními domy. Právě skrze ně se Frýdlantsko zařadilo mezi typické proto-industrializační oblasti. Z tohoto systému profitovala rovněž zdejší vrchnost, protože veškerá řemeslná výroba byla podrobena feudálnímu monopolu. Početně výrazně převažovali tkalci na venkově, navíc jejich počet se na rozdíl od stagnujících cechovních ve městech dynamicky zvyšoval. Dalším trendem byl nárůst počtu stavů na jednoho tkalce. Plátenická výroba se silně koncentrovala do vesnic v údolí Olešky, vytvářející jeden sídelní pás s Markocicemi (Markersdorf) a Bogatynií (Reichenau), dnes na polském, dříve německém území. Toto hustě zalidněné údolí dle všeho představovalo rezervoár levné pracovní síly pro sousedící vesnice na českém území a dávalo jim konkurenční výhodu proti cechovně organizované výrobě. Vsi, kde převážná část obyvatel nalézala obživu v proto-industriální domácké výrobě, se navenek od jiných sídel – snad s výjimkou obvykle větší lidnatosti – nelišila. Změnu přinesla až nástup tovární výroby, který stvořil průmyslové vesnice. //
V intravilánu takové vesnice, často v jejím středu, vyrostla obvykle jedna, dvě, nebo i více továren, většinou značně neúměrné velikosti oproti stávající zástavbě. Etážová výrobní budova se vedle kostela stala novou dominantou, zpravidla jej i převýšila, v čemž lze spatřovat jistou symboliku modernizace 19. století. Nejednalo se však jen o samotné výrobní areály. V pozdější fázi je mohla doprovodit tovární kolonie nebo zaměstnanecké domy, případně výrazné rozšíření obytné zástavby. Kvalitativně odlišné bydlení ve vilách v těsné blízkosti svých závodů si pořizovali majitelé továren. To vše zásadním způsobem měnilo obraz těchto vesnic a vytvářelo někdy až bizarní skrumáže industriální, lidové a vilové historizující architektury, pro celý severočeský region typické. Vliv proto-industriální a industriální výroby se projevil v územním rozvoji takovýchto vesnic, charakterizovaný oproti čistě zemědělským vsím prudkým růstem obytné zástavby. Textilní průmysl se tak stal startérem i „tahounem“ industrializace regionu. Příspěvek upozorňuje na nutnost vnímat výrobní stavby v měřítku celé krajiny, a prezentuje možné výsledky takového přístupu. //


Klíčová slova: Proto-industrializace – Frýdlantsko – Průmyslová krajina – Textilní výroba – Průmyslové dědictví


Návrat zpět