Zprávy památkové péče

Podrobnosti článku

KUČOVÁ, Věra; KUČA, Karel
Úvahy nad průmyslovými krajinami České republiky


Zprávy památkové péče 2017/77, číslo: 5, str: 491–504
Rubrika: In Medias Res
URL pro citaci: http://zpp.npu.cz/clanek-7370

Čechy, Morava i Slezsko, oprávněně považované za surovinové a průmyslové srdce rakousko-uherské monarchie, byly v 19. a 20. století (a pokud jde o hornictví, již od středověku) výrazně zasaženy rozvojem průmyslu. Míra proměny jednotlivých oblastí byla přirozeně různá. Předpokladem pro to, aby některé území mohlo být považováno za průmyslovou krajinu (a ne pouze krajinu ovlivněnou průmyslem), je jednak výrazná proměna celkové tvářnosti a starší struktury krajiny průmyslovou činností, jednak dostatečná plošná rozloha a míra koncentrace industriálních celků. Nejvýraznější průmyslové krajiny, spojené zejména s hlubinným či povrchovým dobýváním uhlí a na něj vázaným rozvojem těžkého průmyslu, představují vlastně samostatnou kategorii kulturní krajiny, pokud výrazem „kulturní“ rozumíme jakýkoli způsob přetvoření krajiny člověkem. Základní rozdíl oproti například organicky vyvinuté kulturní krajině spočívá v tom, že průmyslová krajina nebyla vytvářena s perspektivou dlouhodobé udržitelnosti takového uspořádání, ale sledovala především exploataci přírodních zdrojů a úzká ekonomická hlediska průmyslové produkce. Stojí tak vlastně v protikladu k ostatním typům kulturních krajin, neboť její další rozvoj znamená likvidaci její starší podoby. V podstatě průmyslové krajiny je ovšem zakódována i sebedestrukční charakteristika: těžební oblasti jsou po vyčerpání surovin opuštěny a rekultivovány (a tím opět zcela změněny), aby mohly být využity pro jiné účely. Nedostatek surovin má přirozeně dopad i na navazující areály těžkého průmyslu. Ty se navíc vyznačují neustálou potřebou modernizace a nahrazováním zastaralých provozů modernějšími. Jejich další existence je podmíněna ekonomickou rentabilitou provozu. Zejména zásadní strukturální a společenské změny po roce 1989 způsobily spolu s dopady globalizace ekonomiky zánik či výrazný útlum mnoha industriálních odvětví na našem území. Článek ukazuje, že památková péče má jen velmi malé objektivní možnosti, jak přirozený a zákonitý proces zanikání a další proměny průmyslových krajin zastavit. Stěží může usilovat o více, než je zachování charakteristických a nejcennějších dokladů rozvoje průmyslu i výseků krajiny. O to větší role připadá neustálé a průběžné dokumentaci podoby a proměn průmyslové krajiny.

Klíčová slova: průmyslová krajina – industriální dědictví – kulturní krajina – památková péče


Návrat zpět