Zprávy památkové péče

Podrobnosti článku

ČERVENÁK, Jan; VÁCHA, Zdeněk
Regulace podmínek pro uchování předmětů kulturní povahy v historických objektech


Zprávy památkové péče 2015/75, číslo: 5, str: 457–464
Rubrika: In Medias Res
URL pro citaci: http://zpp.npu.cz/clanek-7136

Jednou ze základních strategií dneška pro dlouhodobé zachování či uchovávání kulturních statků, a to věcí nemovitých i movitých, je princip tzv. preventivní konzervace. Jde o aktuální strategii, jež spadá do kategorie opatření směřujících k dlouhodobé udržitelnosti, neboť jejím cílem je vytvoření podmínek, jež minimalizují nutnost nápravy poškození. Ta je zpravidla nákladná a v konečném důsledku již spojená se ztrátou hodnot díla. Zejména jde o jejich autenticitu, hlavně autenticitu hmoty a formy. Prevence je tedy v tomto ohledu nejefektivnější, jelikož jde o opatření, jež mají za úkol optimalizovat podmínky existence artefaktu tak, aby degradační procesy byly v největší možné míře zpomaleny a utlumeny.
Jde zároveň o další úroveň diskuse o metodách konzervace a památkové péče, jež se na přelomu 19. a 20. století zabývala otázkami minimalizace intervence (= respektování autenticity); Konservieren, nicht Restaurieren znělo heslo připisované Georgu Dehiovi. Po téměř sto letech se diskurs pochopitelně změnil a jedna ze základních otázek zní: jak postupovat preventivně, abychom se vyhnuli byť jen minimální nutné intervenci – konzervaci? Každá intervence s sebou totiž nese principiálně změny (= snížení autenticity), jež opakováním mohou vést k podstatným ztrátám hodnot artefaktu; intervence by tedy měly být eliminovány, či alespoň minimalizovány.
Značná část movitých kulturních statků, a to nejen u nás, se tradičně nachází v historických stavbách, což má své historické opodstatnění – může jít o původní situaci ve smyslu zařízení a vybavení sídel významných rodin, resp. sakrálních objektů. Současně je i řada muzeí a galerií umístěna v historických budovách původně jiného určení. Dokonce i v případě staveb od počátku pro tyto účely zamýšlených může jít dnes již o reprezentanty unikátních dokladů vývoje typu budov určených pro schraňování hodnotných mobilií; v takovém případě jde o budovy s nespornou hodnotou historickou a památkovou, pomineme-li nyní hodnoty kulturně společenské, s nimi spojené. Zde jsou opatření ve smyslu preventivní konzervace, tedy optimalizace prostředí, realizovatelná pouze v omezeném rozsahu; limity jsou dány památkovými ohledy – intervence do památky (stavební úpravy, instalace náležitě dimenzované technické infrastruktury apod.) mohou být uskutečněny pouze v omezeném rozsahu, daném hodnotami stavby, jež jsou předmětem ochrany. Přirozené finanční limity, v případě, že možná intervence by byla v zásadě nekonfliktní, byly již zmíněny. Proto se pozornost upírá na opatření režimové – regulační povahy, která mohou mít žádoucí preventivní účinek a přitom nevyžadují rozsáhlé úpravy objektů, jsou zároveň ekonomicky únosná a relativně rychle proveditelná. I to, resp. zejména toto, však vyžaduje zevrubné poznání situace na základě exaktního zkoumání staveb.
Již déle je zřejmé, že z praktického či jednoduše ekonomického hlediska je optimální navázat v maximální možné míře na prostředky, jež poskytují samy stavby a které mají povahu regulace vycházející z jejich konstrukční povahy. To lze dosáhnout optimalizací prostředí mobiliárních fondů pomocí dislokace, stavebních a režimových opatření a technickými prostředky.
Prostředí historických budov pro dlouhodobé a ekonomicky udržitelné uchovávání předmětů kulturní povahy závisí na řadě faktorů. Stěžejní je pochopitelně sama stavba, v níž se nacházejí, její lokace (s minimalizací vnějších rizik, jejichž analýzu shrnuje přiložená tabulka), její stavebně fyzikální vlastnosti (konstrukce), orientace a dislokace funkcí prostor, její stav. Důležité však je též, do jaké míry jsou využity jí vlastní mechanismy regulace a jak jsou aplikována režimová opatření, jež v minulosti tvořila přirozenou součást způsobu užívání. Samozřejmostí je monitoring prostředí a v případě, že se nedaří dosáhnout příznivého stavu, též aplikace přiměřených technických prostředků.
Odborníci a technici však často naprosto slepě důvěřují technickým zařízením a využívají někdy irelevantní údaje nákladných měřicích přístrojů (nejednou umístěných nesprávně a bez představy, jaké informace jsou potřebné), místo aby provedli zevrubnou analýzu stavby, poznali její charakteristiky a ve svých koncepcích navazovali na historický způsob jejího užívání a udržování.


Klíčová slova: historická stavba, kulturní mobiliář, preventivní konzervace, regulace, režimová opatření, (mikro)klima, monitoring



Přílohy:

Regulace podmínek pro uchování předmětů kulturní povahy v historických objektech
Typ souboru: pdf, velikost: 1 MB. [Otevřít]
URL pro citaci: http://zpp.npu.cz/prilohy/162.pdf

Návrat zpět